Říkala, že se propadl hrob.
To musela prasknout ta rakev, řekla.
Řekla, že pět koleček písku bylo málo.
Ale vlastně řekla -- ty nevidíš, že klesl hrob,
nejsi tady, abys řekl, to ta rakev.
Nezasypal jsi to.
Přivezla jsem ti naše rajský, řekla,
chutnají úplně jinak.
Ale vlastně řekla to své -- nevíš, kudy domů.
Chutnáš jinak, řekla.
Rovnal jsem těch šestnáct výčitek, znamení, svědků
na meziokní nad sklepními schody,
s jednou nohou ve vzduchu
bral splasklé a vypoulené skvrny.
Pokládal je, zelenobílá rajčata
s bledě červenými klíny, plná kazů,
v závanech tělové teploty
a dbal, pomalý, lehký a pečlivý,
aby se nedotýkala a abych každé
zvedl a pustil alespoň dvakrát.
.jpg)
