Na zemi růže nepřestávají hořet (Czech)
Kráčíme, zemdleni jiskřením hvězd, mlčením duchových měst, slunce, jak smolnice vystřídávané, hasnou nám uprostřed cest: za všemi hroby, světy viditelnými, nocemi, věky, oceány
oblaky blesky jsou obtěžkány, klasy srpnovým žárem kolébány.
Kam prchnout ze hřmění věčného díla? Zákona tvého jak zlomiti jho, mystický šat svůj strhati se sebe v šílenství z úžehu poledního? Tisíce smrtí v jediné číši jak prahnoucím vypíti rtem?
Tisíce zraků jak na věky zavřít v jediném pohledu oslněném?
Vesmíry duchů! Souznění tragických tich a světel! Krajiny beznadějí, kde hvězdy se do jezer nezaskvějí a ani jara se neusmějí!
Říše prorockých jiter! Nového času svítání purpurové,
na jehož východ po tisíciletí čekají národové!
Křižovatkou všech světů je zem, vichřice zemí hřmí nedohlednem, bolestí duší je domov náš hlubší než kosmos, tisíckrát vyšší snem. V řetězy spjati zajatci jdou, nejposlušnější svobodni jsou,
zahrady knížecí vítězům zrají v úpalu lásky,
zemdlení pracují smrtí a bolestí svou.
Na zemi růže nepřestávají hořet, pod zemí prameny hrát,
v milenců srdce ze slunce jiskry se třást, sladké rty dětí se smát, a svatí, v závrati úžasu svého, od žití a smrti uzdraveni,
obletují sny svými, jak ranění orlové skalní svá hnízda,
výšiny vůle suverénní.
Uploaded by | Efraim Israel |
Source of the quotation | http://members.chello.sk/miro. mandak/lyrika3.html#A3 |
|
A föld felett nem szűnik rózsák lángolása (Hungarian)
Vánszorgunk, szemünkbe csillagok szikrája csap, szellemvárosok csendje alatt, útjaink során mint új meg új fáklyák alszik ki ezernyi nap: túl minden síron, látható világon, éjszakán, koron, óceánon felhőket villámsúly nyom le nyáron, kalászt lánggal ringatva fon be álom.
Hová fussunk az örök mű mennyrobajától? Törvényed igáját hogy törni szét? Misztikus ruhánkat őrjöngve hogy szaggassuk le, ha délben a testünkre ég? Ezernyi halált egyetlen kehelyben hogy hörpintsen ki a száraz ajak? Ezernyi szempárt le hogy zárjon egyetlen pillantás, amit a káprázat ad?
Szellemek világűrei! Tragikus csendfényakkordok! Csüggedés-tájak, naptalanok, hol tavakba csillagfény sose ragyog és soha kikelet nem mosolyog! Látnoki pirkadat-ország! Új idő bíborszín reggelei, melyeknek eljövetére várnak a nemzetek ezredekig!
Minden világ s út keresztezése a föld, a Végeláthatatlant járva földek vihara dörg, lelkek kínjában otthonunk kozmosznál mélyebb, álmunkban ezerszer magasabba tört. Láncokba fűzve vonulnak számtalanok, a legengedelmesebbek már szabadok, érnek a győzőknek hercegi kertek a szeretet lángsugarában, az ernyedtek halállal, kínokkal végeznek szolgálatot.
A föld felett nem szűnik rózsák lángolása, a föld alatt forráscsörgedezés, a napból a szeretők szívébe szikraesés, gyermekek ajkán gyöngy nevetés, s a szentek, a gyógyultak, kiknek már élet és halál mit sem adhat, mint sebzett sas fészke körül, álmaikkal keringnek döbbent szédületükben ormai körül a legfőbb akaratnak.
Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | Európa Könyvkiadó, Budapest |
Source of the quotation | Otokar Březina: Rejtett történelem |
Bookpage (from–to) | 125 |
Publication date | 1983 |
|