Tobě (Czech)
Je Tvůj! Jen Tobě píšu tenhle sonet, jak se to dělávalo kdysi, víš, když slavíků prý bylo přespříliš a růže vplétaly se ještě do vět.
Menuet v ráji hráli na flašinet, andělé létali skrz hvězdnou mříž a pekelníci hřáli blíž a níž, věř, za sto let nic nebude nás bolet.
Už za sto vteřin bude po všem, věř mi. Ne, žádná bouřka, pouze jednou zahřmí, než vítr nad přístavem křikne: pluj!
Na břeh se neohlédneš ani, kdeže, po molu nespatříš mě v dálce běžet, jen sonet můj tu zbude, navždy Tvůj! |
Neked (Hungarian)
Tiéd! Csak Neked írom e szonettet, ismered, ahogy régen szokás volt, midőn ezrenyi bul-bul hangja szólt, és rózsaszálak sorokká feslettek.
Verkliből zengett menüett a mennyben, csillaghálón át angyalok szálltak, gehennások közel, táncot jártak, bízz, száz év múlva beheged itt minden.
Hidd el, száz másodperc múlva jő a vég. Nem lesz vihar, csupán dörren majd az ég, ha szél száll kikötő fölé: keress!
Mivel végtelenbe olvad majd a part, távolban a mólón nem látsz futni majd, szonettem örökké Tiéd, nevess!
|