Zahradníček, Jan (1905–1960) Művek Bibliográfia   de hu cz

Életrajz

Jan Zahradníček (17. ledna 1905 v Mastníku – 7. října 1960 v Uhřínově), český básník, novinář, překladatel a spisovatel, nejvýznačnější český katolický básník 20. století.
V dětství si těžce poškodil páteř. Učil se krejčím, ale brzy přešel na gymnasium v Třebíči, po maturitě studoval na FF UK, ale studia nedokončil. V letech 1940–48 redigoval revui Akord.
V roce 1951 zatčen (spolu se skupinou katolických intelektuálů) a odsouzen na 13 let do vězení za "protistátní" činnost (rehabilitován v roce 1968). V roce 1956 mu na následky otravy muchomůrkou zelenou zemřely dvě dcery. V roce 1960 byl na základě všeobecné amnestie propuštěn, krátce po propuštění zemřel na následky věznění.

Dílo
Jeho poezie vychází z tragického životního pocitu, pořád se u něj objevuje motiv noci jako symbol smutku a smrti.
Některými rysy se Zahradníčkova poezie blíží Halasovi a Závadovi. Zahradníček ovšem neprošel poetismem. Patřil ke skupině mladých katolicky orientovaných literátů, kteří se koncem 20. let sdružili kolem časopisu Tvar.
Na Zahradníčka působili Rainer Maria Rilke a Otokar Březina, i když ve srovnání se složitou březinovskou poezií je Zahradníčkův svět konkrétnější. František Xaver Šalda napsal, že Zahradníček je „veliký kouzelník verše, harmonizátor a modulátor po Březinovi největší“, dokáže proměnit „osobní hoře v tragicky radostnou extázi, spřízňující se se vším bolestně vášnivým děním vesmírným.
Zahradníčkova poezie, podobně jako Halasova a Závadova, směřovala od poloviny 30. let k širším obzorům, k objektivaci.
Jan Zahradníček byl čelným představitelem spirituální poezie 30. let. Mladí katoličtí autoři se soustřeďovali kolem Kuncířova nakladatelství a časopisů Akord (1928-1948, obnoven 1989) a Řád (1933-1944).
Spirituální lyrika, založená na symbolické obraznosti a směřující k transcendentním, věčným hodnotám, se aktualizovala v době okupace a války. K tomuto směru náležel po určitou dobu František Hrubín, zejména ve sbírce Včelí plást (1940), sblížili se s ním další básníci, např. Vilém Závada v jedné ze svých vrcholných knih Hradní věž (1940).