Skácel, Jan: Kindheit (Dětství Német nyelven)
|
Dětství (Cseh)Brána podepřená* Zlatými meči A kdo do ní vejde
Navečer maminky nám umývaly nohy, dnes bych tu vodu pil. A jak jsme usedavě spali.
Byl dřevokocúr místo veverky a rybka utonulá v zhlani.
Stříbrné neděle a tmavohnědé pátky; uprostřed týdne lehávala středa a úterý se téměř nekonalo.
Jedenkrát do roka se někdo oběsil, lidé šli za rakví a bez ní vraceli se zpátky.
Někdy se lesy daly na pochod, zůstaly mýtiny a k smrti vylekané laně.
A toho zlého jsme se bávali. Dny byly z rybízu a noci zkokrhané.
Puškvorec voněl jako jedy králů, předkové hnili v líbezné rodné zemi
a ve vyhaslých kamnech bydlel strach. A ten je pořád, pořád k nalezení.
Okolo chodil pešek A kdo byl hloupý Tak se nepodíval.
*Původní dětské básnička: Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.
|
Kindheit (Német)Verstrebt das Tor Mit Klingen aus Gold Und wer eintritt
Die Mütter wuschen uns zum Abend die Füße, heute würde ich dies Wasser trinken. Und wie ergreifend wir schliefen.
Einen Kater aus Holz gab's statt des Eichhörnchens, und das Fischlein ertrank im Gelüg.
Silberne Feiertage, die Freitage dunkelbraun. Inmitten der Woche lag Mittwoch, und Dienstag kam fast gar nicht vor.
Einmal jährlich erhängte sich einer, Leute schritten hinter seinem Sarg und kehrten ohne ihn zurück.
Bisweilen setzten sich die Wälder in Marsch, es blieben nur Blößen und Hirschkühe, zu Tode erschreckt.
Und das Böse machte uns angst. Die Tage waren aus Johannisbeeren, die Nächte von Gekräh erfüllt.
Die Magenwurz roch nach den Giften der Könige, die Vorfahren verfaulten in liebreicher Heimat.
Und in ausgebrannten Öfen hauste Furcht. Und die bleibt immerdar, immer da.
Ein Plumpsack ging um War wer zu dumm Schaut' er nicht hin
|
