Bezruč, Petr: Siebzigtausend (70 000 Német nyelven)

Sedmdesát tisíc je nás

před Těšínem, před Těšínem.

Sto tisíc nás poněmčili,

sto tisíc nás popolštili,

v srdce pad mi svatý klid?

když nás zbylo sedmdesát,

tisíců jen sedmdesát,

smíme žít?

Sedmdesát tisíc hrobů

kopají nám před Těšínem.

Časem někdo k nemi vzlykne,

pomoci se nedovolá,

cizí bůh smích ve tvář střikne,

tupě díváme se v davu,

jak nám k špalku kladou hlavu,

jak vůl na porážku vola.

Markýz Géro tak je bohat?

dej nám beček sedmdesát,

beček tisíc sedmdesát!

Poly se ti poněmčíme,

poly se ti popolštíme,

zahřímají ústa sterá?

Hore hor´ markýze Géra!

Ale prve nežli zhynem,

nech se zpijem rudým vínem,

robka s dcerkou, chlop se synem,

před Těšínem, před Těšínem.

Siebzigtausend Brüder liegen

wir vor Teschen, hart vor Teschen.

Polnisch wurden hunderttausend,

deutsch die andern hunderttausend,

Friede weht mich heilig ein.

Wenn wir siebzigtausend blieben,

siebzigtausend nur verbliben,

darf man sein?

Siebzigtausend Gräber gräbt man

übereifrig uns vor Teschen.

Manchmal schluchzt wer auf zum Himmel,

keine Hilf ist zu erlangen;

eines fremden Gottes Lachen

trifft uns sprühend Mund und Wangen,

und wir staunen dumpf, verachtet,

daß man uns wie Ochsen schlachtet.

Marquis Géro, reich an Gütern:

Gib uns Fässer volle siebzig

Fässer Rotwein siebzigtausend!

Diese werden deutsch dir schwören,

jene polnisch dir gehören,

donnernd bricht's aus aller Munde:

Hoch! Ein Hoch dem Marquis Géro!

Aber ehe wir verderben,

saufen wir bis auf die Scherben,

Frau'n und Töchter, Männer, Erben,

hart vor Teschen, eh wir sterben!