Bezruč, Petr: Já III

Já prvý jsem z toho od Těšína lidu,

bard prvý z Beskyd, co promluvil.

Jdou za cizím pluhem, jdou rabové dolů,

mléko a voda jim utíká z žil.

Má každý z nich na nebi jednoho Boha,

druhého většího na zemi.

Daň tomu, co hore je, v kostele platí,

druhému krví a dlaněmi.

Ten, který je nahoře, k žití dá chleba,

motýlu květ dal a srnce dal háj;

tobě, co’s vyrostl v beskydských horách,

tobě dal pod Lysou ten širý kraj.

On dal ti ty hory a dal ti ty lesy,

vůni, již z hájů van rozstele;

ten druhý ti vzal všecko jediným rázem,

běž a plač k tomu tam v kostele.

Můj synečku z Beskyd, ctíš Boha i vrchnost,

dobré to ponese ovoce.

Z tvých lesů tě honí ven andělé strážní,

ty se jim kloníš tak hluboce!

„Ty zloději z Krásné! Je tvoje to dřevo?

Padni a zem polib v pokoře!

A ven z panských lesů a hore do Frydku!“

Co tomu říkáš, Ty nahoře?

A škaredá řeč tvoje uráží vrchnost,

ty strážné anděly uráží.

Zahoď ji, lépe se povede tobě,

tvůj synek teprv to uváží.

Tak děje se. Pán chce.

Noc táhne nad mým lidem:

zahynem, nežli se rozední.

V té noci já modlil se k démonu Pomsty,

prvý bard z Beskyd a poslední.