Bezruč, Petr: Wer springt in die Bresche (Kdo na moje místo? Német nyelven)

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo na moje místo,

kdo zdvihne můj štít?

V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál,

noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál,

nech zářilo slunce, nech večer se šeřil,

já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil:

ty bohaté židy, ty grofy ze šlachty,

já škaredý horník, jak vyskočil z šachty.

Nech diadem jednomu na skráni svítil,

každý z nich upjatý pohled můj cítil,

mou zaťatou pěst, můj vzdor,

hněv horníka z Beskyd a z hor.

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo místo mne na stáž,

kdo zdvihne můj štít?

So wenig nur Blut, und doch strömt es mir aus dem

Mund.

Bald sprießen bunt

über mir Gräser, dann lieg ich gestillt,

wer springt in die Bresche,

wer hebt meinen Schild?

In Witkowitz stand ich im Hochofenbraus,

Nacht starrt' mir im Auge, Glut hauchte ich aus,

die Sonne zu Mittag, den Abend vergaß ich,

gekniffenen Auges die Mörder dort maß ich;

die steinreichen Juden, die polnischen Grafen,

ich finsterer Bergmann, ich könnt sie nicht strafen;

sei's, daß ihre Stirne ein Kronreifen schmücke,

sie fühlen doch alle gespannt meine Blicke,

die Hände zu Fäusten geballt,

des Bergmanns schwarze Gestalt.

So wenig nur Blut, und doch strömt es mir aus dem

Mund.

Bald sprießen bunt

über mir Gräser, dann lieg ich gestillt,

wer hält für mich Wache,

wer hebt meinen Schild?