Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets III (Věnec sonetů III Angol nyelven)

A kdybych ztratil vlastní práh
a ve tmě bloudil kolem Dómu!
Co počal bych bez jejích stromů,
bez jejích dešťů na hradbách?

Znám všechny její meluzíny.
Když v březnu poodhrnou list,
fialka, drobný ametyst,
třpytí se pod ním v misce hlíny.

Je oblak, s kterým jdu, a vím,
že ve vteřině bude jiná,
je proměnlivá jako dým.

Stůj však na klenbě katakomb,
i kdyby stála v dešti bomb,
krví se zalkla její hlína.

If my own home could not be found
and I was lost up by the Castle,
without the trees, their gentle rustle,
her rains on battlements and mound.

How well I know her gusts and breezes,
in March a little leaf they twist:
a violet, an amethyst
shines in the earthy bowl and pleases.

She is a cloud with which I go,
smoke changeable in its behaviour,
each moment there's a different show.

I'll stand on vaults of catacombs,
and were it in a rain of bombs,
and were she soaked with blood, no braver.