Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets I (Věnec sonetů I Angol nyelven)

Praha! To chutná jak hlt vína,
Opakuji si stokráte
to jméno dechem naváté
a sladší dechu milenčina.

Ať sirény však nad domy,
dají si radši přilbu s čela,
beztak nám ještě nedozněla
siréna našich svědomí.

Kdybych ji viděl jako vázu,
z níž zůstaly jen střep a prach,
kdybych měl přežít jeji zkázu,

prach její sládl by v mé slině.
Je jako pečeťna listině,
i kdyby byla v sutinách.

Prague, that's a sip of wine with flavour,
a hundred times I say her name,
light as a breath and bright as flame,
and sweeter than a lover's favour.

Yet, may the alarm sirens, please,
take off their helmets, silent, muted.
They haven't stopped yet, they have hooted,
the sirens of our consciences.

And if I saw her, broken vessel,
glass splinters scattered far around,
and with her doom I had to wrestle,

her dust inside my mouth would sweeten,
she's like a seal on what's been written,
and were she levelled to the ground...