Vaculík, Ludvík: Český snář

Díval jsem se teď večer na televizi a Madla žehlila. Chtěl jsem potom jít psát o posledních dvou dnech, ale tu se strhla pohroma, že bych spíš rozškubal doposud napsané. Kdyby to nebylo směšné, když mimo můj dosah existuje kopie. Jsem zas obrácen jak nějaká svině ošklivou stranou navrch a rozložen na samé ničivé části, něco, co patří zničit a co nemůže hrabat se na veřejné pódium ještě. Vždycky to tak bylo, a trvalo čas, než jsem se vždycky zas vrátil k lepšímu sebehodnocení. Přičemž není jisté, které je pravdivější. Možná jenom na sebeklamu či nadsazené důvěře v svou lepší část zakládám své písemné působení, zatímco správně a právem měl bych v hadrech někde čistit kanalizaci, brát devět set čistého, aby mi to nestačilo na nic, a vracet se umlácený a hnusný, jak patřím, abych nikam nemohl a nechtěl a aby mě nikdo nevyhledával a nepřijal. Tak bych se dopracoval požadované neviny a skromnosti.