Borkovec, Petr: Tomaten (Rajčata Német nyelven)

Říkala, že se propadl hrob. 
To musela prasknout ta rakev, řekla. 
Řekla, že pět koleček písku bylo málo. 
Ale vlastně řekla -- ty nevidíš, že klesl hrob, 
nejsi tady, abys řekl, to ta rakev. 
Nezasypal jsi to. 

Přivezla jsem ti naše rajský, řekla, 
chutnají úplně jinak. 
Ale vlastně řekla to své -- nevíš, kudy domů. 
Chutnáš jinak, řekla. 

Rovnal jsem těch šestnáct výčitek, znamení, svědků
na meziokní nad sklepními schody, 
s jednou nohou ve vzduchu
bral splasklé a vypoulené skvrny. 

Pokládal je, zelenobílá rajčata
s bledě červenými klíny, plná kazů, 
v závanech tělové teploty
a dbal, pomalý, lehký a pečlivý, 
aby se nedotýkala a abych každé 
zvedl a pustil alespoň dvakrát.

Sie sagte, das Grab sei eingebrochen.
Der Sarg sollte gebrochen sein, sagte Sie.
Fünf Schubkarren wären zu wenig, sagte Sie.
Eigentlich vielmehr sagte Sie -
- siehst Du nicht, dass das Grab eingesunken ist,
Du bist nicht hier, um zu sagen, dieser Sarg.
Du hast es nicht gefüllt.

Ich brachte dir unsere Tomaten, sagte Sie,
diese schmecken völlig anders.
Eigentlich spricht Sie zu sich selbst -
- Du kennst den Weg nicht, nach Hause.
Du schmeckst anders, sagte Sie.

Ich habe die sechzehn Vorwürfe, Hinweise, Zeugen
an der Kreuzung oberhalb der Kellertreppe geordnet,
mit einem Fuß in der Luft
habe ich die gruseligen Flecken abgenommen.

Die grün-weißen, voll verdorbenen Tomaten
mit hellroten Keilen, lud ich aus,
begleitet im Hub der Körperwärme,
allmählich, luftig, fürsorglich bangte ich,
sodass sie mich nicht anrühren, und jeden
mindestens zweimal hoch hob und ablegte.