This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Rakovszky Zsuzsa: Fehér-fekete

Portre of Rakovszky Zsuzsa

Fehér-fekete (Hungarian)

Élve dobták a kályhába a patkányt:
előbb a sistergő, narancsvörös láng
közt patkány-forma árny, később finom
rágcsáló-csontozat egy múzeum
hullámzó tárló-üvege alatt,
majd az sem. A macska-szaporulat
fölöslege vízbe, aztán szemétre
kerül, egy ázott gallér tarka prémje
darabokban, hamu és hagymahéj közt.
Közben a nap süt, kék az ég, a fű zöld,
fényes sörény, és mindez hihetetlen.
A tetszhalott, fakó gallyak rügyekben
törnek ki sorra, rangrejtett smaragd
tavalyi, sárga fű közt, benne a Nap
fullánkja, dél dől a gyomos telekre,
nyár lesz, tízmillió káposztalepke
sodródik seprő szélben, az elhevert gyep
fölött fehér, tündér atommodellek:
a pitypangok. Minden úgy jó, ahogy van:
ez a szem nézete. Holott az agyban
egy végtelen védő- és vádbeszéd
folyik egyszerre s szortírozza szét
– melyik ki mellett szól – a képeket.
Egy csont-jég laboránsnő méreget
pitypangot itt, patkányt ott. Egy fehér-
fekete logika – érv-ellenérv –
őröl, s zsarol, hogy el kell döntenem:
egész-igen, vagy az egészre: nem.


PublisherRakovszky Zsuzsa: Fehér-fekete, Jelenkor Kiadó, Pécs, 1991

Bíločerná (Czech)

Krysa hozená zaživa do kamen:
plamen se rudooranžově škvíří,
uprostřed krysí stín; potom útlá
kostřička hlodavce v muzeu, za sklem
vitríny, která se vzdouvá a vlní,
pak ani to ne. Z vržených koťat
nadbytečná se octnou v řece,
pak ve smetí, zplihlé strakaté límce
na hadry, v popelu, sedlině z kávy.
Přitom ale svit slunce, zeleň trávy,
lesk hřívy, modro – je to doopravdy?
Zdánlivě mrtvé, mdlé snítky ráz na ráz
vyrazí pupeny, zapřený smaragd
ve žluté trávě z loňska, nese osten
Slunce, polední příval po rozrostlém
býlí, pak léto, s větrným vírem
milion bělásků, nad slehlým pýrem
modely atomů, bílé, půvabné:
smetanky. Všechno je dobré tak, jak je:
to tvrdí oči. Jenže celým mozkem
proniká spor obhájce se žalobcem,
věčné monology, třídí obrazy –
přebíjejí protikladné důkazy.
Magistra kost a led na vážky hází
Tu smetanku, tu potkana. Pnutí
bíločerné logiky – pro-proti –
rně dere, nutí mě, ať řeknu rozhodné
„ano” na všechno, nebo všemu „ne”.


Source of the quotationBez obalu. Antologie současné maďarské poezie, H+H, 2001

minimap