Můj synku (Czech)
Můj synku, drahý, milený, s tím vlasem nad len plavým, tvářičky máš tak ruměny, tvé tílko kypí zdravím.
Jak rád tě chovám na klíně a hledím do tvých očí, kde blýská to, jak v hlubině když rybka povyskočí.
Já celý den si na poli, mé dítě, myslím na ně; jak tvé se nožky batolí mi vstříc na drsné dlaně.
Já namyslím se celý den, jak tobě zas to bude, až budeš orat unaven na naší roli chudé.
Leč – co se o to starám již, ty synáčku můj malý; ty svému otci nepatříš, ty napřed patříš králi.
Však od něho-li přijdeš zdráv, jdi v svého otce stále, klidný a Bohu, lidem práv a orej o krok dále!
Uploaded by | Répás Norbert |
Publisher | Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1, podléhá licenci Creative Commons, Verze 1.0 z 10. 11. 2011. |
Source of the quotation | Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky |
Bookpage (from–to) | 34-34 |
|
|
Fiacskám (Hungarian)
Fiacskám, kedves, szerető, tájnál is kesébb lenhajad, orcádon pír ül nevető, kebledből lendület fakad.
Vígan nevellek térdemen és kémlőn szemedbe nézek, hol ugró halak végtelen mélyen tündökölni készek.
Egész nap járom a mezőt, én gyermekem, rád gondolok; lábad látom kis tipegőt, ahogy markomban toporog.
Naphosszat azon merengek, miként alakul végzeted, ha földjeink nem teremnek és szántás emészti véredet.
Miért rágódom én ezen, én fiacskám te csemete; nem kell számot adnod nekem, királynak vagy te esete.
Ha tőle épen térsz haza, csak apád nyomdokában járj, Úrnak, népnek légy vigasza és szánts tovább, hiún ne várj!
|