Noci (Czech)
Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů nad věžičkami katedrál a atelierů a mocné hráze z porfyru a gigantická děla se rozléhala v nádvořích jež lunou zkameněla třesk oken hukot paláců a heraldický prach se třepil v mřížích kapliček jak slunce na márách ze stonásobných arkýřů zněl černý hukot pián a průvod bílých jeptišek se ztrácel v květech lian Zněl zvonek klinkal ospale a bez přestání bušil já neviděl jsem všech těch krás jež po slepu jsem tušil jak somnambul jenž běduje nad oceány vod když potácí se po střechách kde blýská hromosvod kde občas růže vybuchne jak oslnivý granát nad gondolami Benátek nad hermelinem Granad za pršky hustých olejů jež třísní záři skel za pršky rezed slaměnek jež třísní hvězdný pel bez harfového chorálu bez vyzvánění zvonů ty oči plné reflexu jak střepy chalcedonů
I já té noci vyšel jsem jak tulák na svou pěst a nechal jsem se zasypat tím horkým pískem hvězd noc vyzváněla tropicky jak nemilostná hrana noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana
Kdo zhasil světla v zahradách a záři nad městy kdo rozžal rubínový knot nad ložem nevěsty kdo způsobil že vyje pes na drnu křižovatek kdo způsobil ten nevěrný a hrůzyplný zmatek kdo navrstvil snop po snopu kdo snil tak tragicky kdo nalil do měsíce krev že stříká magicky kdo rozlil černý kahanec kdo modrou lampu bere kdo skryt za černou oponou zpívá své miserere
Ach to jsi ty má nevěrná a bezútěšná noci balzamovaná milenko jež voníš po ovoci krvavá můro červánku stíne jejž zabil sok zdechlino v svitu měsíce drásající svůj bok tvé hašišové bradavky ční do prorockých visí tvůj hlas je rozbit ozvěnou jež vzdouvá se a mizí ty loutno smrti třpytící se v parném orchestru tebe mne daly sudičky v kolébce za sestru
Můj spánek třeští po střechách jak hysterická žena a umíráček bije dál jak motiv z Beethovena mé tiché bdění omdlívá jak žena při lásce ach usíná však pádí dál ve zlaté ohlávce do karmínových prérií do země Lotofagů do korálové zahrady do proscenia magů
Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů nad věžičkami katedrál a atelierů hvězdy se třásly tropicky jak nemilostná hrana noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana Uploaded by | Répás Norbert |
Publisher | © 2003-2016 Český-jazyk.cz |
Source of the quotation | http://www.cesky-jazyk.cz/cjl/ |
|
|
To the night (English)
The night swarmed out its golden hive on evening orchard blooms above the tall cathedral spires and artists’ studio rooms and battlements porphyrical and massive cannons vied resounding round the courtyards that the moon had petrified the rattling panes and palace booms heraldic dust of years shimmered in chapel lattices like sunlight frayed on biers from arcade windows hundred-fold the dark pianos thralling and nuns all white in promenade white-flowered vines out-palling A little bell rang sleepy tolling with incessant beating and I too blind to see the joys unseen did feel them fleeting grieving like some somnambulist over the waste of ocean by lightning rod on rooftop glimpsed in staggered swaying motion where the rosette at times explodes a dazzling hand grenade over Venetian gondolas Granada ermine laid for spattering of heavy oils on radiant window glass for spattering the immortelles’ mignonette starlight dust devoid of the chorale of harps devoid of peeling bells reflected light chalcedony shard like in eyes up-wells
I wandered out into that night alone none close at hand letting myself be showered by the searing starlight sand night sang out warmly tropical that knell’s unsparing span night train of coffins without drums night senseless caravan
Who doused the lights in gardens and the towns’ glow overhead who lit the ruby wick above the bridal wedding-bed who made the dog to howl and wail upon the crossroad’s gorse who did that wild bewilderment and faithless furor cause who piled the wheat-sheaves top-to-top who did so tragic dream who filled the moon with blood to make its magic crimson beam who toppled the black burner took the blue lamp without asking who sings their miserere past the black drop-curtain’s masking
Oh it is you my night untrue disconsolate unfeeling my embalmed lover redolent of scented fruit appealing you bloodied moth of dusky skies you shadow rival-killed you cadaver by lunar light flank laceration spilled your hasheesh coloured papillae though prophets’ visions straining your voice by echo torn up-welled before its far-off waning you lute of death so shimmering in humid orchestration you are my cradle sister at the fates’ own dedication
My sleep like wench hysterical veers on its rooftop mission the bell tolls on a theme for a Beethoven composition my silent vigil fainting like a woman love-borne gushing ah falling into sleep yet in gold halter forward rushing into the carmine prairie distant lands of Lotus-phages into the coral gardens front of house of stage-lit mages
The night swarmed out its golden hive on evening orchard blooms above the tall cathedral spires and artists’ studio rooms the stars in fever tropical rang out the death-knell’s span night train of coffins without drums night senseless caravan
Uploaded by | Répás Norbert |
Source of the quotation | http://www.vzjp.cz/blinks.htm |
|
|