This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Nezval, Vítězslav: Ing (Košile (Žena v množném čísle) in Hungarian)

Portre of Nezval, Vítězslav

Košile (Žena v množném čísle) (Czech)


V jedné z parných nocí na sklonku června 1935
Šel jsem kolem Luxemburské zahrady
Odbíjela dvanáctá hodina
A ulice byly prázdné
Jak vozy špeditérů a pusté jak Popeleční středa
Na nic jsem nemyslil
A nic jsem si nepřál
Nic jsem si nepřál nikam jsem nespěchal
a nic mě netížilo
Šel jsem jak člověk bez paměti
Člověk krabice
Šel jsem jak starci kteří už nepotřebují spánek

Nevím co mé to náhle upoutalo vzpomínám si
na svůj vlastní povzdech
Stromy v Luxemburské zahradě byly plny
bílých obvazů
Hleděl jsem na ty papírové náplasti
Přes železný plot
A možná že jsem si také zpíval
To je všecko
A Paříž prodaná do otroctví
Svíjela se jako šílená

Ó Paříži tvé mosty jimiž tě spoutali
Praha Paříž Leningrad a všecka ostatní města
jimiž jsem prošel
Vidím to stádo spoutaných žen
Utonulé září ještě pod širým nebem
Jak jejich braslety po kterých kráčí dav
Ó bráno mostů
Vidím jediné město
Jímž protéká Seina Něva a Vltava
Je tu také potůček v němž perou venkovanky prádlo
Potůček u kterého bydlím

Okna
Jedním mi vstupuje do pokoje socha z náměstí Pantheonu
Druhé hledí na Karlův most
Třetím se dívám na Něvský prospekt
Ale jsou ještě jiná okna

Jak jsem miloval kupecké kornouty
Jejichž tajemství dosud neznám
Připomínají mně prázdnou komoru
A hromady košil
Šachtu kde je společný hrob bezejmenných žen
Znám les kde pod širokým listem lopuchy
se skrývá dívčí ňadro
A plechový kříž s jejíma bílýma rukama
Pohovku ve které je jodoformem páchnoucí cupanina

Kdo jsi ty kterou vidím vždycky jako šicí stroj
Toho večera o němž mluvím podobal se ti
montparnasský bulvár
Seděl jsem před Café du Dôme
Díval jsem se na ornamenty jednoho domu
ve výši pátého poschodí
Zdálo se mi že sněží
Byl jsem v duchu účastníkem poslední
silvestrovské noci devatenáctého století
Pod stromem plným písní stál landaur
Marně jsem se snažil nalézt dům ve kterém je
šicí stroj z jehož člunku bych si byl přál niť
Pak jsem se dal na cestu směrem
k Luxemburské zahradě

Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce
na stromech v malých sáčcích
Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí
Krásná jak džber vody převržený
v smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt
letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna
s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na niž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči
Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiera
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě
ovázané škrobeným plátnem



PublisherČeskoslovenský spisovatel, Praha
Source of the quotationBásnĕ

Ing (Hungarian)


1935 júniusának végén egy fülledt éjszakán
A Luxembourg-kert mellett ballagtam éppen
Éjfélt ütött az óra
S üresek voltak az utcák
Mint a szállítókocsik
És üresek mint a Hamvazószerda
Semmire se gondoltam
Semmire se vágytam
Semmire se vágytam sehová se siettem
Semmi sem nyomasztott
Mentem mint az emléktelen ember
Doboz-ember
Mentem mint a vének akiknek nem kell már aludni

Nem tudom hirtelen mi ütött szíven
Sóhajtásomra emlékszem ma is
Fehér kötések boritották be a Luxembourg-kert fáit
Néztem e papír-tapaszokat
A zöld kerítésen át
Talán még énekeltem is
Ez minden
S a rabszolgának eladott Párizs
Vonaglott mint az őrült

Ó Párizs hídjaid megkötöztek engem
Prága Párizs Leningrád
És valamennyi város melyet bejártam
Látom a megkötözött nők sűrű nyáját
A vízbefúltak még szabad ég alatt ragyognak
Mint karkötőik amelyek mentén a tömeg lépdel

Ó hidak kapuja
Egyetlen várost látok
Átfolyik rajta a Szajna a Néva a Moldva
S itt a patak is
Melyben fehérneműt mosnak a falusiak
A patak amelynél lakom

Ablakok
Az egyiken át a Pantheon tér szobra szobámba belép
A másik a Károly-hidra néz
A harmadikból a Nyevszkij proszpekt tárul elém
S még vannak más ablakok is

A kereskedő-zacskókat mennyire szerettem
Most nem ismerem titkaikat
Üres kamrákat idéznek elém
Inghalmazokat
Aknákat névtelen asszonyok közös sírjai mentén

Ismerek erdőt hol a bojtorján széles levele alatt
Lánymell bújik meg
S fehér-kezű bádog-kereszt
Pamlagot mely jodoformtól bűzlő kötést rejt

Ki vagy te mint varrógépet látlak örökkön
A szóbanforgó estén hozzád hasonlított
A montparnasse-i körút
Ültem a Café du Dôme előtt
Néztem egy ház ötödik emeletének díszítményeit
Úgy tetszett havazik
Lélekben ott voltam a tizenkilencedik század
Utolsó szilveszterének éjjelén
A dallal teli fa alatt landauer-kocsi állt
Hiába kerestem a házat amelyben az a varrógép bujkál
Vetélőjéből fonalat akartam
Aztán nekivágtam az útnak
A Luxembourg-kert felé

Milyen szép az a kertész-szokás hogy a gyümölcsöt
Kis zacskókkal védik a fákon
Mint ahogy maga eltakarja meztelen mellét az inggel
Melle szép mint egy köcsög kidőlt víz
A siralomházban
Szép mint tűk a nyírfakérgen amelyre rákarcolták
Az évet és napot
Szép mint a toronygomb melyet meglegyintett a harang
Szép mint árvízkor az ablak alatt
A petrólámpával együtt tempózó cipők
Szép mint a fa-máglya melyre pillangó lebbent
Szép mint sült alma a hóban
Szép mint az ágy gömbvillám-sújtotta széle
Szép mint lángok között a nedves rongyok
Szép mint cipó éjfélkor a járdán
Szép mint gomb a kolostor falán
Szép mint kincs a virágcserépben
Szép mint kapukra író spiritiszta-asztal
Szép mint koszorú a céllövöldében
Szép mint gyertyák kanócát lecsípő kések
Szép mint könnycsepp a szemben
Szép mint lófülben az órák hajszálerei
Szép mint egy condottiere puskájában a gyémánt
Szép mint almában a fogsor-lenyomat
Szép mint a keményített vászonnal átkötött fák
A Luxembourg-kertben



PublisherEurópa Könyvkiadó, Budapest
Source of the quotationVítĕzslav Nezval versei

minimap