Mácha, Karel Hynek: Radost

Vše tu radostné je,
příroda se směje,
v růžích oděna.
Kvapem zurčí strouhy,
dol se jasní dlouhý,
veselá jsou pole zelená.

Horskou poloninu
u stromovém stínu
budí ptáků zbor.
Nad ním v modrojasu
vidět ptačí chasu,
jak i tam svůj vyluzuje chór.

Na rybníku plyne
modré po hladině
labuť vznešená,
to jásavou písní
repot vln utísní
stříbroleskem plachta nesená.

I vysoké lípy
div že nepřekypí,
listím šelestí,
v zlatém slunci plane
témě hor utkané
z jisker paprsků a ze štěstí.

Jen mě v srdci hryže
hněvný žel a tíže,
jen mě míjí klid.
A mně od bolesti
nepomůže štěstí,
já až umřu, budu šťastně snít.

Alles athmet Freude,
Und im Rosenkleide
Lächelt die Natur.
Freude murmeln Bäche,
Freude spricht die Fläche
Einer jeden buntbekränzten Flur.

Auf den grünen Matten
In der Bäume Schatten
Tönt der Vogel Chor;
Und zum Himmelsbogen
Näher aufgeflogen
Jubeln and're zu dem Herrn empor

In dem frohen Drange
Zieht im Jubelsange
Ein erhab'ner Schwan,
Durch des glänzend hellen
Teiches laute Wellen,
Fröhlich segelnd auf der Silberbahn

Freudig in den Winden
Säuseln hohe Linden
Von dem Laub bekränzt.
Alles lebt in Wonne,
Und von goldner Sonne
Jedes hohen Berges Gipfel glänzt.

Nur in meinem Herzen
Wüthen wilde Schmerzen,
Mich nur flieht die Ruh'
Und von meinen Wunden
Werd'ich nie gesunden,
Bis im Tode fällt das Auge zu.