This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Kolář, Jiří: Egyhavi költészet (Mĕsičnik poezie in Hungarian)

Portre of Kolář, Jiří

Mĕsičnik poezie (Czech)


Kdo se pustí do psaní básně prvního v měsíci
nesmí ztratit hlavu
jinak tajemství neuzná jeho vášeň hodnou
vykoupení ze smrtelnosti
a bude se musit spokojit jen s tělem básně
Kdo se pustí do psaní druhého v měsíci
musí dát pozor na řeč
neboť ten kdo vnucuje veršům jinou mluvu než je
skutečná řeč lidí
i kdyby mluvil v démantech
bude psát o démantech
ale nenapíše báseň
Kdo se pustí do psaní třetího
pokouší smrt
a tady je umělý jazyk jedinou zbraní
Čtvrtého
nalezne něco
co přivodí zkázu všemu jež kdy napsal
avšak jedině z trosek předešlého vyvstává nové
jedině to
co říká víc než předešlé je hodno života
Pátého
ať vsadí co může vsadit
protože v blízkostí zkázy se všechno spojuje aniž se
navzájem ničí
tohoto spojení vyžaduje poezie nejvíc
je to hra o život
Šestého
nesmí šetřit ani vlastní krví
Sedmého
ať nezapomíná
že když se básni něco nedostává
jde si pro to jinam
má-li hlad
ví kde je chleba
trpí-li zimou
ví kde hřeje slunce
Osmého
musí ovládat jazyk poezie
neboť básně se dorozumívají
a nenechá jedna trpět druhou
Devátého
učiní dobře
když se obrátí na dějiny své bytosti
a z nich tvoří
Desátého
tomu ať přejde chuť něco zamlčet před sluncem noci
nebo před očima dne
Jedenáctého
ať si připomene
že sebelepší rubáš neučiní mrtvolu živoucí
že perly se vsazují do vzácných kovů a ne do bláta
Dvanáctého
musí vědět že báseň není zrcadlo
odhaluje každého jaký opravdu je
a ne jak si namlouvá že vypadá
Třináctého
měl by vědět
kolik v životě kdy přijal a kolik dal
neboť toto poznání je největší školou pro psaní básní
protože báseň má být darem
který nemáme komu oplatit
Čtrnáctého
musí mluvit o všem jako mluví o sobě skutečnost
bez zábran
bez opominutí prázdna mezi bytím a uvažováním
a s prvotní silou přítomnosti
Patnáctého
neobejde se bez nečistoty jestliže nevidí
že v křišťálovém paláci nemusí právě bydlet anděl
ale zločinec
Šestnáctého
měl by vědět že báseň není drahokam ani orchidej
drahokam může najít i tupec
a orchidej může vypěstovat i kat
Sedmnáctého
ať ví že cesta za sluncem je cesta za poezií
tam kde myslíš že uléhá do hrobu
probouzí nový den
kde myslíš že vstává z kolébky
nechává všechno na pospas temnotám
Osmnáctého
ať si uvědomí že poezie je jako země
nyní jednu tvář ve světle
druhou pod rouškou tmy
a nyní obráceně
Devatenáctého
by měl vědět že o poezii nerozhoduje svoboda ani
otroctví
ale lidé
avšak že poezie rozhoduje
co je svoboda a co otroctví
a ne lidé
Dvacátého
musí chápat
že válka může být poezii stejně osudná jako mír bez
užitku
neboť bez úsilí vede k horšímu všechno
vždy a všude
Dvacátého prvního
nesmí zapomenout že básnění je způsob
být původcem básní
ale tvoření je konání poezie
Dvacátého druhého
ať ví že sedmero hlavních hříchů
je také sedmerem hlavních hříchů proti poezii
Dvacátého třetího
měl by vědět že kytice sluší rakvi
a meč zdi
Dvacátého čtvrtého
ať nezapomene že moudrost symbolizuje sova
a ne páv
Dvacátého pátého
ať si připomene že tupost a nestoudnost jsou sestry
a zbabělost a prodejnost siamská dvojčata
Dvacátého šestého
nesmí nevědět
že básně jsou ideálními dějinami
lidské důstojnosti a ne podlosti
Dvacátého sedmého
měl by chápat že něco tvořit
je dávat nějaký příklad
a být příkladem omylu a nevědomosti
snad není smyslem umění ale neschopnosti nebo
otrlosti
Dvacátého osmého
musí vědět že ten
kdo píše co mu přinese slina na jazyk
tvoří ze slin
a má tak daleko k básníkovi
jako ten kdo chodí po rukou k Herkulovi
Dvacátého devátého
musí pochopit
že nepřátelství se smrtí se nemůže zříci jateční kus
ale kdo je nejblíž bohům
Třicátého
musí vědět že slova jsou růže i oprátky
ale že je znamením hlouposti
darovat bez uličnictví kytici oprátek nebo se věšet
na růži
neboť poezie není nesmysl
ale zázračno života
Třicátého prvního
musí chápat že osud není smrtící skok pod vlak
nýbrž skok pod vlak
a vyváznutí bez nejmenšího ublížení


PublisherČeskoslovenský spisovatel, Praha
Source of the quotationDílo Jiřího Koláře III.

Egyhavi költészet (Hungarian)


Aki versírásba fog épp a hónap elsején
ne veszítse el fejét
mert a titok nem szereti vissza s nem tud kilépni a halandóságból
és be kell érnie csupán a vers testével
Ki a hónap második napján fog írásba
jól figyeljen a nyelvre
hisz aki másként beszélteti a verset mint ami az emberek
valódi nyelve
beszéljen bár gyémántokban
gyémántokról fog írni
de verset írni nem fog
Aki versírásba fog harmadikán
a halált kísérti
és nincs más segítsége mint egy mesterséges nyelv
Negyedikén
olyanra lel rá
mely tönkretesz mindent amit megírt eddig
viszont csupán a roncsból születhetik meg bármilyen új is
csupán abból
mi többet mond mint bármi korábbi életében
Ötödikén
ami lat van latba vesse
mert a romás közelében minden összefügg de el nem rontja egymást
ilyen viszonyokban él meg leginkább a poézis
életre halálra
Hatodikán
ne kímélje saját vérét
Hetedikén
azt el ne feledje
hogyha a versnek valami hiányzik
máshova megy érte
ha éhes
s tudja hol a kenyér
hogyha fázik
tudja a nap hol süt
Nyolcadikán
muszáj uralni a költészet nyelvét
hisz a versek beszélnek egymással
s nem törik ha szenved a másik
Kilencedikén
jól cselekszik az
aki saját élettörténetéhez fordul
és abból alkot
Tizedikén
jó résen lenni, hogy ne hazudjon se az éjszaka se a nappal szemébe
Tizenegyedikén
emlékezzen arra
bármit is trafál el nem lesz az holtból élő
hogy a gyöngyöt nemesfémbe foglalják nem sárba
Tizenkettedikén
tudnia kell hogy a vers sosem tükör
leleplezőbb az minden valóságnál
nem tűri el bármit mond a látszat
Tizenharmadikán
tudnia kéne
mit s mennyit kapott az életben s mennyit adott
mert ez a tudás a versírás legnagyobb iskolája
hisz a vers ajándék kell legyen
mit nincs kinek viszonozni
Tizennegyedikén
úgy beszéljen ahogy a valóság beszél magáról
gátlás nélkül
üresjáratok nélkül lét és megfontolás között
a jelen minden erejével
Tizenötödikén
tisztátlan lesz ha be nem látja
hogy a kristálypalotában nem kell épp angyalnak laknia
de bűnözőnek
Tizenhatodikán
tudni kéne hogy a vers nem drágakő nem orchidea
drágakövet tuskó is találhat
orchideát hóhér is nevelhet
Tizenhetedikén
a poézis útja akár a nap útja
ahová alászáll vélnéd mintha sírba
új nap virrad fel
s honnét úgy kél mintha bölcsőjéből
elsötétül minden kényre-kedvre
Tizennyolcadikán
ébredjen rá hogy a poézis mint a föld
egyik arca fényben fürdik
másik sötét lepel alatt
azután fordul
Tizenkilencedikén
tudnia kéne hogy a költészetről nem ítélhet se szabadság se szolgaság
hanem az emberek
viszont a költészet ítéli meg
mi a szabadság mi a szolgaság
és nem az emberek
Huszadikán
meg kell érteni
hogy a vesztes béke éppoly végzete a költészetnek mint a háború
hisz a gyengeség a legnagyobb rossz
mindig s mindenütt
Huszonegyedikén
nem szabad elfeledni hogy verselni annyi
mint verseket szerezni
de a költészet a teremtés gyakorlata
Huszonkettedikén
tudnia kell hogy a hét fő bűn
az hét fő bűn a költészettel szemben is
Huszonharmadikán
tudni kéne hogy bokréta koporsóra
kard falra illik
Huszonnegyedikén
ne feledje hogy a bölcsességet bagoly szimbolizálja
nem páva
Huszonötödikén
emlékezzen hogy butaság és szemérmetlenség nővérek
gyávaság és megvesztegethetőség számi ikrek
Huszonhatodikán
tilos nem tudni
hogy a vers az emberi méltóság
történelme és nem az emberi aljasságé
Huszonhetedikén
értse meg hogy alkotni annyi
mint valami példát adni
de tévedést és tudatlanságot példázni
nem a művészet dolga hanem szürkéké és ostobáké
Huszonnyolcadikán
tudnia kell hogy az
aki úgy ír ahogyan nyelvére a nyál jön
nyálból alkot
és olyan messze van a költőtől
mint a négykézlábas ember Herkulestől
Huszonkilencedikén
meg kell érteni
hogy bár a halállal perlekedőt éppúgy eléri a tagló
mégis közelébb van az istenekhez
Harmincadikán
tudni kell hogy a szavak rózsák és kötelek
de butaság és szemfényvesztés
csupán kötélből vagy csupán rózsából csokrot kötni
hisz a költészet nem ostobaság
de az élet csodája
Harmincegyedikén
érteni kell hogy a sors nem halálugrás a vonat alá
hanem ugrás a vonat alá
és kiszabadulás onnan sértetlenül


PublisherJAK – Jelenkor, Budapest – Pécs
Source of the quotationAkhilleusz és a teknőc, Kortárs cseh és morva költők

minimap