Křesadlo, Jan: A rózsa körverse (Rondel růže in Hungarian)

Jsem výbuch krásy na lodyze.
Jsem bezideová a svítím.
Omezena svým jasným bytím,
k nižádné nehlásím se knize.

Snovám svůj čas. Ta jemná příze
se odvíjí, jak smrt jí sytím.
Jsem plamen. Hořím v keře míze.
Jsem bezideová a svítím.

V člověčích očích krásy vize
jsem přec jen květem mezi kvítím,
vzbuzuji cit, aniž co cítím,
k lidskému slovu mlčím cize.
Oděna v divných vůní říze,
jsem bezideová a svítím.

Báj robbanása vagyok indán.
Felvetések nélkül és fénylőn.
Felhőtlen létemtől elfojtván
egyetlen műhöz sem igyekvőn.

Időm szövöm. A selymes fonal
lepereg, tápláló végmezőn.
Láng vagyok. Tűzbokorból ital.
Felvetésmentesen s fénylőn.

Ember szemének gyönyör álma
virágok virága rózsatőn,
érzés nélkül érzést ébresztőn,
emberi szót meg nem hallgatva.
Csodás rózsaillatba bújva,
felvetésmentesen s fénylőn.