Křesadlo, Jan: Rondel o slunci

Pochodni strážce meze dne,
květino ohněm sršící,
v propasti kosmu bezedné
neznáma boha zdobící

Obrovskou prázdnou pravicí
tě každým jitrem pozvedne
v prostoře stěží dohledné,
květino ohněm sršící.

Vzplaneš, když na tě pohlédne,
pak si tě vetkne ve kštici,
modravou hloubkou dunící.
Kéž plamen tvůj nás posedne,
fénixem v srdce dosedne,
květino ohněm sršící!

Torch of the guardian of day's bounds
Flower, whose petals spark with flame
Set in the Void which all surrounds
Beautify Him, who has no name

With right hand vast He comes to aim
picks you each morning from the ground
uplifting you through space profound
Flower, whose petals spark with flame

You burst alight when he looks down,
Set in His hair, your place you claim,
With indigo deep, booming, framed.
Let us ignite from your flame-crown
Phoenix, alight, heart blaze untamed
Flower, whose petals spark with flame