This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Havel, Václav: Zahradní slavnost

Portre of Havel, Václav

Zahradní slavnost (Czech)

(Přichází Plzák)

PLZÁK: Tak co je nového u vchodu? Jak se bavíte? Nevázne hovor? Zahradní slavnost patří všem!
TAJEMNICE: Děkujeme, nevázne -
TAJEMNÍK: Nevázne -
PLZÁK: Tak to jsem rád! Zahrál jsem vám zřejmě svým zahájením do noty! A bodejť by ne - nejsem přece, sakra, v zahajování žádný začátečník!
TAJEMNICE: Zahajujete často?
PLZÁK: To je otázka! Vždyť to je tak nějak mé zaměstnání! Jsem přece odborným zahajovačem besed, konferencí a slavností, dělám na Zahajovačské službě, závod 02!
TAJEMNÍK: Hned jak jste si vzal slovo, poznali jsme, že jste odborník na slovo vzatý!
PLZÁK: Mám dlouholetou zahajovačskou praxi a zahradní slavnosti jsou mojí specializací! Zahajuju ovšem tak nějak z lidské potřeby, ne proto, že to je mé zaměstnání!
TAJEMNICE: A to jsou všichni zahajovači takoví jako vy?
PLZÁK: Bohužel ne, jsou mezi námi na Zahajovačské službě dva tábory: staří dogmatičtí frázisté a my mladí, kteří máme smysl pro humor. Vidíte, že i my máme své interní problémy! Abyste je pak neměli mít vy! Ne, ne, ještě zdaleka není každý zahajovač na té výši, na které bychom ho chtěli mít!
TAJEMNÍK: Vy ale jste na té výši, na které byste vás chtěl mít!
PLZÁK: Snažím se slabším kolegům pomoct, ukázat jim cestu. Ostatně hlavní je, že přesto všechno je Zahajovačská služba jako celek dnes tak nějak na čele boje za nový přístup k člověku!
TAJEMNICE Musíme se od vás ještě moc a moc učit.
TAJEMNÍK: Moc!
PLZÁK: Moc! Četli jste mou brožuru Za lidový charakter zahradních slavností, pořádaných našimi úřady?
TAJEMNICE: Chystám se na ni -
TAJEMNÍK: Já také -
PLZÁK: No jo, hoši, to se ale potom nedivte - tyhle věci je fakt nutný tak nějak sledovat - to není žádná buzerace! Ve svý knize jsem rozvinul tezi, že každá zahradní slavnost by měla být především platformou zdravé, lidové a přitom ukázněné zábavy všech úředníků. Ostatně vaše zahradní slavnost má všechny předpoklady k tomu, aby se takovou platformou stala!
TAJEMNICE: Děkujeme -
TAJEMNÍK: Děkujem –
PLZÁK: Dělám pro vás rád. My, zahajovači, máme vás, likvidační úředníky, tak nějak od plic rádi, jak už to mezi dělníky bývá!
TAJEMNICE: My, likvidační úředníci, vás, zahajovače, také!
PLZÁK: Tak vidíte! V určitý fázi je skutečně hrozně důležitý, když si lidi tak nějak na rovinu řeknou, že jsou tak nějak lidi. Jenomže vývoj jde dál a my nemůžeme zůstat u takových abstraktních proklamací! Víte, já vždycky říkám: člověk - ten žije! A stejně vy musíte - nebojme se to říct na plnou hubu - tak nějak žít! Von totiž život, kluci, je šíleně krásná věc! Nemyslíte?
TAJEMNIK: Je -
TAJEMNICE: Šíleně -
PLZÁK: A von i ten likvidační úředník má právo na ten kus toho vopravdu nějak jako plnýho - rozumíte, plnýho - života! A von i von musí mít nějaký ty lidský vady - vony i vony k němu nějak jako patřej! Doufám, že i vy máte každej nějakou tu vadu - jinak bychom si fakt nějak jako nerozuměli, fakt! Já totiž s nějakými papírovými šematy vopravdu pracovat nebudu, čestný slovo, že ne!
TAJEMNICE: Já mám vady -
TAJEMNÍK: Já také. Jsem sprostý -
PLZÁK: V jakém smyslu?
TAJEMNÍK: Mám doma oplzlou fotku –
PLZÁK: Jo? A vy?
TAJEMNICE: Já také.
PLZÁK: Přidat, hoši, přidat! Víte, já nesnáším suchaři, jenž strkají hlavu do písek před takovými problémami, jako je například ten kus citovýho života! Copak i třeba taková láska není setsakramentsky potřebná věc - když se za to umí chytnout? Podchytit i tyhle věci patří přece, hergot, tak nějak k práci s člověkem! Jak říkají lidé u nás doma, na Podřipsku: chyť zajíce, ať ho máš! No řekněte sami -
TAJEMNICE: Určitě!
TAJEMNÍK: Chyť zajíce, ať ho máš!
PLZÁK: No nic - musím už jít, chci se podívat, jestli nevázne hovor v areálu. Bavte se tu zatím tak nějak beze mě.

(Plzák odejde, pauza) 



Gartenfest (German)

PLZÁK: Na, was gibt’s Neues am Eingang? Amüsiert ihr euch? Macht die Unterhaltung Fortschritte? Das Gartenfest ist für alle da!
SEKRETÄRIN: Macht Fortschritte –
SEKRETÄR: - Fortschritte -
PLZÁK: Das ist hübsch! Ich habe euch mit meiner Eröffnung den richtigen Ton angegeben! Und wie könnte es auch anders sein - ich bin doch, verdammt noch mal, kein Anfänger im Eröff­nen!
SEKRETÄR: Eröffnen Sie oft?
PLZÁK: Ohne Frage! So irgendwie ist das doch mein Beruf. Bin doch Fachmann im Eröffnen von Ge­selligkeiten, Konferenzen und Festlichkeiten, ich arbeite beim Eröffnungsdienst, Abteilung O2!
SEKRETÄR: Als Sie das Wort ergriffen, erkannten wir gleich, daß Sie ein Fachmann im Wortergreifen sind!
PLZÁK: Ich verfüge über eine vieljährige Eröffnungs­praxis, und Gartenfeste sind meine Spezialität! Allerdings eröffne ich so irgendwie aus einer menschlichen Notwendigkeit heraus, nicht nur, weil es mein Beruf ist!
SEKRETÄRIN: Und sind alle Eröffnet so wie Sie?
PLZÁK: Leider Gottes nicht. Es gibt unter uns im Er­öffnungsdienst zwei Lager: die alten dogmati­schen Phrasendrescher und uns junge mit Sinn für Humor. Ihr seht, auch wir haben unsere inter­nen Probleme! Dafür habt ihr dann keine. Nein, nein, noch lange nicht jeder Eröffner steht auf der Stufe, auf der man ihn haben möchte!
SEKRETÄR: Sie dagegen stehen auf der Stufe, auf der man alle haben möchte!
PLZÁK: Ich bemühe mich, schwächeren Kollegen zu helfen, um ihnen einen weg zu zeigen. Letzten Endes ist die Hauptsache, daß der Eröffnungs­dienst in seiner Gesamtheit heute so irgendwie an der Spitze des Kampfes um den neuen Men­schen steht.
SEKRETÄRIN: Wir müssen von Ihnen noch sehr viel lernen.
SEKRETÄR: Sehr viel.
PLZÁK: Sehr viel. Habt ihr meine Broschüre gelesen: »Über den menschlichen Charakter der durch unsere Ämter veranstalteten Gartenfeste«?
SEKRETÄRIN: Ich habe es vor.
SEKRETÄR: Ich auch -
PLZÁK: Na ja, Kinder, wundert euch dann nicht. Diese Sachen muß man so irgendwie studieren, das ist keine Schikane. In meinem Buch habe ich die These aufgestellt, daß jedes Gartenfest in erster Linie die Plattform für eine gesunde, menschliche und dabei disziplinierte Geselligkeit aller Beamten sein sollte. Übrigens, euer Gartenfest hat alle Voraussetzungen dafür, daß es zu einer solchen Plattform wird.
SEKRETÄRIN: Wir bedanken uns.
SEKRETÄR: Bedanken uns.
PLZÁK: Ich arbeite gern für euch! Wir Eröffnen haben euch, die Auflösungsbeamten, so irgendwie von Herzen gern, wie das unter Arbeitern so ist.
SEKRETÄRIN: Wir Auflösungsbeamten haben euch, die Eröffnungsbeamten, auch gern.
PLZÁK: Na, seht ihr! In einer bestimmten Entwick­lungsphase ist es tatsächlich ungeheuer wichtig, daß die Menschen sich geradeheraus sagen, daß sie Menschen sind, so irgendwie. - Nur - die Entwicklung geht weiter, und wir dürfen uns bei so abstrakten Erklärungen nicht aufhalten. Ihr wißt doch, ich sage immer: der Mensch - lebt. Ihr müßt übrigens - scheuen wir uns nicht, es offen auszusprechen - so irgendwie leben. Das Leben, Kinder, ist nämlich eine verdammt schöne Sache. Glaubt ihr nicht auch?
SEKRETÄR: Ist es.
SEKRETÄRIN: Verdammt schön.
PLZÁK: Und auch der Auflösungsbeamte hat ein Recht darauf, sich mal so richtig auszuleben - versteht ihr, sich richtig auszuleben! Er muß so irgendwelche menschlichen Fehler haben, und ihr alle müßt auch so irgendwelche Fehler haben. Ich hoffe, ihr habt Fehler - sonst würden wir uns faktisch nicht verstehen, faktisch! Mit irgendwelchen papiernen Schemata werde ich weiß Gott nicht arbeiten, ich nicht, Ehrenwort, ich nicht.
SEKRETÄRIN: Ich habe Fehler.
SEKRETÄR: Ich auch. Ich bin ordinär.
PLZÁK: In welchem Sinne?
SEKRETÄR: Ich habe zu Hause ein Aktfoto.
PLZÁK: So - und Sie?
SEKRETÄRIN: Ich auch.
PLZÁZAK: Zugeben, Kinder, zugeben. Wißt ihr, ich mag diese verknöcherten Kerle nicht, die vor solchen Problemen, wie es zum Beispiel das Gefühlsleben ist, den Kopf in den Sand stecken. Ist denn die Liebe, verdammt noch einmal, nicht eine not­wendige Sache, wenn man sie richtig anzufassen versteht? Anfassen, auch so was gehört doch, verdammt noch mal, so irgendwie zur Arbeit am Menschen. Wie man bei uns zu Hause so schön sagt, faßt du was, dann hast du was! Na, hab ich nicht recht?
SEKRETÄRIN: Bestimmt.
SEKRETÄR: Faßt du was, dann hast du was.
PLZÁK: Na schön, ich muß jetzt gehen, will mal nach­sehen, ob die Unterhaltung im Garten Fort­schritte macht. Macht mal inzwischen so irgend­wie ohne mich weiter. Geht ab.



Source of the quotation2000, München: Deutsche Verlags-Anstalt

minimap