This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Gellner, František: Spletitost věcí

Portre of Gellner, František

Spletitost věcí (Czech)

Za pohanských dávných dob
zpěváci, když sáhli v struny,
nejdřív vyslali k svým bohům
vřelou prosbu o pomoc.

Zvyk ten udržel se dlouho,
nevyplenily ho zcela
ani novodobé vědy
velkolepé výzkumy.

Ale dnes ví každé dítě,
jak svět vznikl: Bylo horko,
mlhy točily se v klubku,
časem dostalo to slupku;
potom zemská kůra zchladla.

Na dně mořském v teplém bahně
začalo se cosi hýbat,
profesoři nevěděli,
je to rostlina či zvíře,
ale vývoj pokračoval,
u potoka rostly stromy,
o větev se opíraje
chlupatý tvor stanul zpříma
na svých zadních končetinách –
ke člověku byl jen krok.

Pánbůh vůbec nebyl při tom.

Když tak někdy v zamyšlení
o samotě doma sedím,
na špičku si nosu hledím,
náhle pocit mám, že židle
pode mnou se kolísá.

Zdá se mi, že na lodi jsem,
která klesá do hlubiny
prostřed nesmírného moře;
zavřený zrak vidí ve tmě
chladné, černé, lačné vlny,
na nich šílenství se houpe
s ohnivýma očima;
hlava není schopna myslit,
jenom ruce zvedají se,
člověk přemožen se vzdává
na milost a nemilost.

Pane bože, nepatřil jsem
nikdy v životě k těm lidem,
kteří v kostelích a chrámech
četných církví tvých se tísní,
na kuří si oka šlapou;
o dlouhý věk, o děti,
o peníze, o zdraví
z knížek ani zpaměti
nikdy neprosil jsem tebe;
nechci ani tvoje nebe.
A ty zase nestaráš se,
odkud přicházím a proč dnes
hlavu strkám do vody.
Myslím že je ti to jedno.

Tyto svoje náboženské
názory mám z vlastní hlavy.
Bázeň boží do výbavy
nepřibalily mi ženské.
Neslýchal jsem slova víry,
nýbrž dvakrát dvě jsou čtyry.

Chtěl bych zpívat krásu jara,
chtěl bych zpívat krásu mládí
přes to, že to není pravda.
Jak tenkráte všecko bylo

Prosté, jasné, jednoduché!
Jak se vše, co zavazelo,
Lehce napraviti dalo-
Takřka podle pravítka.

Dneska by nás, tuším, ani
Z míry nepřivedlo, kdyby
Prašná brána na návštěvu
Vstoupila k nám do pokoje
A pravila, nastavíc
Doutník:- Pane, nemoh´ byste
Mi snad poskytnouti ohně?-
Ba i kdybych slyšel, že se
Páter Šrámek začal starat
O spásu své duše, řek´ bych:
Možná, že i to je pravda.

- Jsem to já? - se po letech
Tážeš sebe sama. Ztratil´s
Vědomí své osobnosti,
A co nejhoršího při tom,
Nevíš ani kde a kdy.
Marně za nos taháš se,
Marně do lýtky se štípeš,
Ani sen se nerozplyne,
Ani sebe nenajdeš.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttps://cs.wikisource.org/wiki/ Nov%C3%A9_ver%C5%A1e/ Spletitost_v%C4%9Bc%C3%AD

Minden dolgok kuszasága (Hungarian)

Pogányéknál hajdanán
nem csaptak húrjukba bárdok,
hogyha az isteneikhez
nem fohászkodtak előbb.

Soká fönnmaradt e módi,
nem tudták kiküszöbölni
sem a dicső kutatások,
sem az egész tudomány.

Ma már tudj' a csecsszopó is,
mi hogyan lett. Dög meleg volt,
ködök kerengtek az űrben,
lassanként rend lett a zűrben,
s a földön kihűlt a kéreg.

Tenger mélyén forró sárban
kezdődött egy kis mocorgás,
professzorok hajba kapnak:
növény nőtt-e? állat állott?
De a fejlődés a lényeg:
fák nőttek a patakoknál,
ágaikba csimpaszkodva
Szőrmók enmagát kihúzta
s hátsó végtagjaira helyezte —
s hipp-hopp emberek vagyunk.

Az Úristen meg se nyikkant.

Hogyha néha idehaza
morfondírozom magamban
orrom hegyére meredve,
egyszerre csak mintha székem
alattam megingana.

Mintha csak hajón utaznám,
az meg mélységbe zuhanna,
mérhetetlen óceánba:
Lát zárt szemem a sötétben
éhes, hideg hullámokat,
lovagol rajtuk a téboly,
szeme lángol, kiguvad;
nem tud gondolkodni fejem,
kezemet emelem égnek,
letaglózva, tehetetlen,
meg kell adnod magadat.

Istenkém, én sose voltam
olyan, mint azok a népek,
akik a templomaidban,
ilyen-olyan dómjaidban
egymás tyúkszemét tapossák;
jó életet, gyereket,
egészséget, pénzt, vagyont
nem kértem tőled soha,
sem fejből, sem imakönyvből;
kezem nálad nem dörömböl,
s nem érdekel tégedet se,
honnét származom és hogy ma
mért dugom fejem a vízbe.
Azt hiszem, fütyülsz te arra.

Vallásbeli nézeteim
saját kútfőmből fakadtak.
Istenfélelmet nem adtak
hozományul női nyelvek.
A vallásos duma meddő,
nem kell, csak a kétszerkettő.

Daloltam volna a tavaszt,
szépségét az ifjúságnak,
nem volt baj, hogy nem is igaz.
Mert akkor még minden olyan

Egyszerű volt és világos!
És ha valami kiferdült,
egyenes lett könnyüszerrel,
nem kellett más, egy vonalzó.

Minket ma már meg se lepne,
hogyha kinyílna az ajtó
és a városháza tornya
lépne be hálószobánkba,
és így szólna, a szivart
dugva szájába: Uram,
tudna talán tüzet adni? —
Vagy ha azt hallanám, hogy a
Šrámek plébános a lelki
üdvét félti: így szólnék csak:
Lehet, hogy még ez is igaz.

— Én volnék ez? — kérdezed
vén magadtól. Elvesztetted
személyiséged, magadat.
S a legrosszabb az egészben,
Hogy nem tudod, hol és mikor.
Hasztalan pislog a szemed,
Hasztalan csípkeded arcod,
Nem oszlik el, nem, az álom,
Nem találod önmagad.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationsaját fordítás

minimap