Gellner, František: Radosti života, XVII (Radosti života, XVII in Slovak)

Což, páni spisovatelé,
vašeho nejsem druhu.
Proto jsem stál tak nesměle
ve vašem ctěném kruhu.

Vy jste - jak řek bych - takoví -
no- uhlazení páni.
Já rostl bez vší výchovy
v pračkách a snižování.

Do intimity vašich sfér
nevnikal pokřik lůzy.
Já bouřlivý byl debatér
anarchistických schůzí.

Do vašich snů se dívaly
horoucně krásné dámy.
A já jsem student zhýralý
a ztrhaly mě flámy.

Ne, nikdy jsem se nedostal
v společnost slušnou dámskou. -
Snad že jsem o to málo stál. -
Má láska byla krámskou.

Má řeč je hrubá jak můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.

Vím, z francouzských co románů
lze vyčíst elegance.
Však čertví kdy se dostanu
francouzské ku čítance.

Nuž - v spoločnosti spisovateľov
vidieť, že nie som rovnakého druhu.
Preto vždy stojím trocha nesmelo
v ich úžasnom a úctyhodnom kruhu.

Sú takí - ťažko konkrétne to riecť,
určite sú však uhladení páni,
kým ja len musím trápne nepoprieť,
mňa vychovali konflikty a rany.

Do výšav vzletných literárnych sfér
- tam neprenikol hluk a výkrik luzy.
Býval som búrlivák a debatér,
vzýval som anarchiu a nie múzy.

Kým vrúcny pohľad čarokrásnych dám
dychtivo hľadal poetický pôvab,
mňa stále priťahoval každý flám,
kvapkal mi na karbid vždy dáky odkvap.

Nie, vôbec nikdy som sa nedostal
do vyberanej slušnej spoločnosti.
Azda som o to veľmi málo stál,
radšej som žil hneď tu než vo večnosti.

Moja reč - tá je hrubá, aj môj smiech,
aj moji veľmi podozriví známi.
Alkohol - ten môj obľúbený hriech
naozaj na jemnosti nepridá mi.

Viem, čo sa patrí podľa bontónu,
aby vám pri mne neovisli sánky,
ďalej však budem strieľať do trónu,
preto sa nedostanem do čítanky.