This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Bezruč, Petr: A bányász (Horník in Hungarian)

Portre of Bezruč, Petr

Horník (Czech)

Já kopu, já pod zemí kopu,

já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,

pod Polskou Ostravou kopu.

 

Kahan mi zhasíná, do čela padly

zcuchané vlasy a slepené potem,

octem a žlučí se zalévá oko,

ze žil a z temena lebky se kouří,

zpod nehtů červená lije se krev,

já kopu, já pod zemí kopu.

 

Široké kladivo do štoly vrážím,

na Salmovci kopu,

já v Rychvaldě kopu a v Pětvaldě kopu.

 

Při Godule má žena mrzne a vzdychá,

na klíně hladová robata pláčou,

já kopu, já pod zemí kopu.

Srší to ze štoly, srší to z očí,

já v Dombrové kopu, v Orlové kopu,

na Porembě kopu a pod Lazy kopu.

 

Nade mnou nad hlavou kopyta duní,

grof jede dědinou, komtesa ručkou

pohání koně a směje se růžovou tváří..

 

Já kopu, já motyku zdvíhám,

má žena zsinalá do zámku jde,

chleba chce, v prsou kdy vyschlo jí mléko.

 

Dobrého srdce je pán,

z žultého kamene je jeho zámek,

pod zámkem hučí a láme se Ostravice.

Před branou černé dvě suky se mračí.

 

Na co šla do zámku prosit a žebrat?

Roste rež na poli panském pro horníka robu?

Já v Hrušově kopu a v Michalkovicích.

 

Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch,

až mne ráz ze štoly vytáhnou mrtva?

Můj synek dál bude kopat a kopat,

na Karviné kopat,

a děvuchy - co bývá z hornických děvuch?

 

Což kdybych tak jednou prokletým kahanem

do štoly mrštil,

sehnutou do výše narovnal šíji,

levici zaťal a vykročil přímo,

půlkruhem od země k obloze vzhůru

kladivo zdvihl a jiskřící oči

tam pod božím sluncem?



Uploaded byP. T.
Source of the quotationhttp://wikilivres.ca

A bányász (Hungarian)

Én ások, én a föld alatt ások,

mint kigyó szikrázó bőrét, bálványokat fejtek, ások,

lengyel Ostrava alatt ások.

 

Mécsem kialvóban, homlokomba hullt

izzadságtól csomós, megkuszált hajam,

szemem elönti ecet és epe,

erem s koponyám teteje füstölög,

körmöm alól piros vér csereg,

én ások, én a föld alatt ások.

 

Széles csákányom az érbe vágom,

ások a Salmovkán,

én Rychvaldban ások és Pjetvaldban ások.

 

Az asszony Godula mellett fázik és jajgat,

éhes gyermekek sírnak ölében,

én ások, én a föld alatt ások.

Szikrázik az ér, szikrázik a szem,

én Dombrován ások, én Orlován ások,

Porembán ások és Lazy alatt ások.

 

Fejem fölött lovak patája dübörög,

a gróf jár a falun, kezével hajtja

a lovat a grófné, rózsálló arca nevet.

 

Én ások, emelem a csákányt,

az asszony sápadtan a kastélyba megy,

kenyeret akar, emlejéből kiszáradt a tej.

 

Az úr jószívű,

a kastély sárga kő,

a kastély alatt az Ostravica megtörik dörögve.

A kapuban két fekete nőstényeb morog.

 

Miért ment a kastélyba kérni, kunyorálni?

Terem-e rozs úr mezején bányász gyermekének?

Én Hrušovban ások és Michálkovicében.

 

Mi lesz fiaimból, mi lesz lányaimból,

ha holtan hoznak majd a föld alól?

Fiam tovább fog ásni és ásni,

Karvinban ásni

s a lányom - mi a bányászlányok sorsa?

 

Hát ha egyszer belevágnám mécsem az aknába,

kiegyenesítném görnyedő nyakam,

összeszorítnám balkaromat s kilépve egyenest,

félkörben a földtől az égig

fölemelném csákányom

és szikrázó szemem

ott az isteni nap alatt?



Uploaded byP. T.
Source of the quotationhttp://www.mek.oszk.hu

minimap