This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: A csönd óceánja (Tichý oceán in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Tichý oceán (Czech)

Hlas našich slavíků v tvém šeru jiskřil se. A poupata

jak hudba vřela při rozvíjení. Tep srdcí, vesel údery…

V lanoví zvonil jitřní vítr tvůj a zrcadlená do zlata,

zem táhla kolem nás, jak nábřeží královské nádhery.




Však před námi a nad námi, nad mysteriem hlubin tvých,

oceán tichých světů neviditelných tisíci hořel dráh;

a stále jemnější, jak vodopádů šum ve sluchu nemocných,

žal země, navždy ztracené, se slíval v našich myšlenkách.




Na květy její vzpomněli jsme, žádostivě vonící

a v skrytém ohni jejím vznícené, jak přiblížení rtů;

na každou lásky vteřinu, jak zabloudilá včela zvonící,

když o sklo oken naráží do zledovělých blankytů.




Na slova soucitného schýlení, extasí svatý nach,

a na hlas duše andělský, když bouři krve tiší mocí svou;

na vise proroků, v nichž jako větrem pozdvižený prach

pod koly tvého vozu triumfálného hvězd miliony vrou.




Na slunce konejšivé pousmání v zoufalosti dní,

když náhle vzeplá na věcech, jak zlacení tajemných                                                                                 nápisů;
na vlídný pokyn hostitelky zástupů, když pole obilní

se zaskví z obzoru, jak skývy bělostné na míse z jaspisu.




Na noci za námi, v jichž nebezpečném ztišení

jsme bloudívali, cizinci, jak v pralesích melancholických                                                                                krás,
co zatím z dálek úpělo tvých splavů věčných šumění

a ze tvých mlýnů zakletých kol monotónní ráz.




Jak všechno tichne z těchto míst! Po moři němém                                                                               veslujem,
slavíci letí v dálce před námi, nad námi výše bez hlasu…

Však naše zraky odměnou, čím víc se z břehů země                                                                           vzdalujem,
tím čistěji zří prvotní nádheru její svatou v úžasu.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttps://cs.wikisource.org/wiki/ Autor:Otokar_B%C5%99ezina

A csönd óceánja (Hungarian)

Szürkületedben szikrázott pacsirtáink szava. És nyíltanak

mint zene forrva bimbók, színvarázs. Szívverés.                                                                            evezőcsapás...
A kötélzetben csengett hajnali szeled, s tükrözve aranyad

a föld mint part vonult mellettünk, királyi drapériás.




De előttünk-felettünk, mélységeid misztériuma felett

láthatatlan világok tengere pályát lobbantott milliót;

s finomulón, mint zuhatagot hallanak fülükben betegek,

a mindörökre elvesztett föld sóhaja fejünkben összefolyt.




És emlékeztünk: feltűntek virágai, vágyillatot szülők,

rejtett tüzén fellángolók mint ajkak közt közeledés;

s a szerelemnek másodpercei, mint eltévedt méh                                                                              zümmögők,
mint jéggé vált azúrokon ablakok üvegébe ütközés.




S a szánalom szárnyukszegte szavak, extázisok szent                                                                               bíbora,
s a lélek roppant angyalhangja, vérnek ha csitítja viharát;

s próféták látomásai, mikben mint szélkavarta útpora

diadalkocsid kerekeiben örvénylik csillagmilliárd.




S a nap békítő mosolya a napjainkbaroskadásokon,

ha felragyog a tárgyakon mint titkos feliratok                                                                           aranyfüst-nyomán;
s a seregek asszonyának jele, ha fénylő koszorúba fon

kalászt a láthatár, mint kalácsot tál alabástromán.




S az elmúlt éjszakák, melyeknek vészterhes elnémulásait

jártuk, idegenül, mint melankolikus szépségek dzsungelét,

míg távolról nyögő, örök zsilipeid küldték zúgásaik

s megbűvölt malmaid a kerekek monoton kelepét.




Hogy önt el mindent csöndje itt! Néma tengeren evezünk,

pacsirták messze előttünk, fölöttünk magasságok,                                                                             nesztelen...
De cserébe szemünk előtt, a partoktól minél messzebb                                                                            leszünk,
a föld iszonyú, szent őspompájában megjelen.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiadó, Budapest
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)83

minimap