This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: Minden tűz és víz felett… (Nad všemi ohni a vodami… (Stavitelé chrámu) in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar

Nad všemi ohni a vodami… (Stavitelé chrámu) (Czech)

Nad všemi ohni a vodami,
vegetacemi,
mezi tajemstvím země a světů,
které ji, chvící se, drží
nad propastmi,
krouží naděje naše
ve věčném jaru.
Mezi tisíci sestrami svými
svatební nádheru křídel
rozestírají
v zápasu lásky
jak ptáci.

V plamenech hnízdí
jak uprostřed květů,
s dráždivým výkřikem černými oblaky do kruhu víří
kolem nepřítele svého:
v úhlu sepjatých rukou,
v liliích na ňadrech ženy,
hledají skrýší
v blescích.
Na hvězdy sedají umdlené letem
jak vlaštovky na stožáru lodním,
a ty, které mají křídla nejzářivější,
hnízdo své staví
pod římsami zlatého paláce tvého.

Svatých vítězů píseň
zvoní k nim z křišťálných oken,
a když se v lítosti navrátí k zemi,
tu v jejich zpěvu
jiskří se její ohlas.

Při stavbě chrámu
v tesání mramoru do kladiv hovoru
zníti je slyšíme
z modra:

Sladkost věčného rytmu,
jímž dýchají stejně
slunce i růže,
srdce i moře,
systémy světů,
příliv i odliv
světla:
éterné vlny,
tepající o bok
tajemné lodi,
která naši duši
odveze jednou,
až naším posledním dechem se napnou
její plachty.


Minden tűz és víz felett… (Hungarian)

Minden tűz és víz és vegetáció
fölött,
a föld és a világok titkai között
amelyek remegve tartják
szakadékok fölött
keringenek reményeink
örök tavaszban.
Ezer meg ezer testvérük között
szétterítik
szárnyuk ünnepi pompáját
a szerelem harcában
mint a madarak.

Lángokban fészkelnek
mint virágok kelyhében
ingerlő kiáltozással
körben örvénylenek a fekete égbolton
ellenségük körül:
összefont kezek szögében
asszonyok mellén színfő liliomokban
villámokban
keresnek menedéket.
Csillagokra szállnak repüléstől fáradtan
mint fecskék a hajóárbocra
és a legragyogóbb szárnyúak
fészket építenek
aranypalotád eresze alatt.
Szent győztesek dala
hangzik hozzájuk kristályablakokból
s mikor fájdalmukban visszatérnek a földhöz
dalukban
annak visszahangja szikrázik.
A templom építésénél
a márvány vésésében
a beszéd kalapácsolásában
hallom őket
a kékségből.

Az örök ritmus édessége
melyet beszív
a nap és a rózsa
a szív és a tenger
a világok rendszere
dagály és apály
fények:
éteri hullámok
amik odaütődnek
a titokzatos hajóhoz
mely lelkünket
elviszi majd
mikor utolsó leheletünktől kidagadnak
vitorlái.


Source of the quotationCseh költők antológiája

minimap