This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: A malaszt (Milost in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar

Milost (Czech)

Z oblouků triumfálných nejvyššího azuru
po šesti práce dnech v mystickou sálá neděli;
a nejchudší tvé odívá v šat královského purpuru,
jenž, bratřím země neviditelný, je viděn anděly.

Těm, kteří v žáru břehů tvých, zajatci hvězd a snů,
nemocní světem tvým, v zimnici žití úpějí,
je lékem v jižním slunci zrajícím, ztišením v tajemnu,
vdechnutím vůně na rozhraní tmy a chladem krůpějí

z mlh před jitrem. A v krve dusotu a s hřívou jiskřící,
jež hvězdy pokrývá, když vášeň v mrtvá jezera
pít letí v šílenství: je bleskem, který šlehne vichřicí
a jízdu zastaví a v duši vzplá, tvé lásky nádhera,

jak úsměv mezi slzami. Je srpů souzněním
do zlata klasů řinčících, hlas jemný pramene,
a na rtech vyvolených tvých se chvěje svatým blouzněním,
jímž pravda věčná zaznívá do duše nepřipravené.

Sen dobyvatelů se blíží k bázlivým a lov
jim připravuje v nejhlubších tvých lesů soumraku,
a rukou spjetím zavolán, šik výšemi kroužících slov,
jak sokoli kořisti nebeské k nim sletí z oblaků.

Však májem jara věčného tvé pěvce opájí,
když vesmír v jediné se políbení rozplývá,
a v dechu zahrad etherných, jež zavěšeny houpají
se na řetězích paprsků, když duší mračna ohnivá

zavíří mlhovinami; zem jako v zakletí
když mizí větrem odvátá před zraky vzňatými
a brány nocí sklenuté před tisíci se rozletí,
pobité hřeby souhvězdí, jak znameními svatými.

Tu z otevřených prostorů tvé slávy zpívá chor,
bolestí souzvuk nejvyšší, všech stínů skrytý jas,
všech životů a smrtí objetí a sladký rozhovor
a z bouře zápasu, jenž věky hřmí, mystický hodokvas.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherMánes
Source of the quotationBásnické spisy Otakara Březiny IV., Stavitelé chrámu
Bookpage (from–to)45-46
Publication date

A malaszt (Hungarian)

A legfenső azúrnak diadalíveiből
hat munkás nap után titkos vasárnapon lobog;
legszegényebbjeid királybíborba öltözteti föl,
mit nem látnak a föld fivérei, de látják angyalok.

Kit tűzpartjaidon, csillagok s álmok rabjaul,
és világodtól betegen, a lét hidege ráz,
ír annak, déli napban ért, csend, mely a titokzatba hull,
illat a sötétség határain, s hajnalban ködszitás

csepp hűvöse. És vérdobogva és sörényt szikráztatón,
mely elföd csillagot ha holt tavakhoz lázpata
röpít dúlt szomjakat: villám, mely suhint szélvihar-bakon,
s vágtát szűntet s lélekbe gyúl, szereteted pompázata,

mint könnyek közt mosoly. Kalászaranyba pengetett
kaszák összhangzata, szelid szó, forrásban mi súg,
s választottaid ajkain szent révületükben remeg,
mellyel az örök igazság készületlen lelkekbe zúg.

Hódítók álma jön félőkhöz és vadászatot
szerez számukra legmélyebb erdőid alkonyán,
s kézkulcsolással lehívott, fönnköröző sólyomszavak
szállnak a felhőkből mint égi zsákmány, kegyes adomány.

De örök májussal bódítja dalnoksereged,
a mindenség míg egyetlen, nagy csókká forrna ki,
és éterkertek lélegzésében, mik lassan lengenek
sugarak láncain, míg lelkek tüzes felhőtornyai

ködökben felörvénylenek; a föld mint bűverők
szeleiben míg lángragyúlt szem elől ellebeg,
s az éjnek íves kapuja felpattan ezerek előtt
villantva csillagszöggel kivert képeit, szent jeleket.

Akkor a tárt terekből kórusod, zeng dics-zenéd,
fájdalmak legfenső összhangzata, minden árny rejtett                                                                         fényhona,
minden élet s halál közt békecsók és édes párbeszéd,
s a harcból, mely zajg korokon, egy misztikus, nagy                                                                             lakoma.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiadó, Budapest
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)60-61
Publication date

minimap