Sova, Antonín: Rybníky

Ty české rybníky jsou stříbro slité,
žíhané temnem stfnů pod oblaky,
vloženy v luhy do zelení syté
jsou jako krajů mírné, tiché zraky.

Tu sluka stesknc v rákosí blíž kraje
a kachna vodní s peřím zelenavým,
jak duhovými barvami když hraje,
se nese v dálce prachem slunce žhavým;

chlad s vůní puškvorců na luka stoupá
a s vůní otavy po kraji dýchá,
vzduch mírně chlazen vlnami se houpá
a něco jako věčný stesk v tom vzdychá.