Píseň (1) (Přes pole…) (Cseh)
Přes pole a luka vítr věje,
lehounký vítr v slunce zář,
a dýchá ti do obličeje
a tvými vlasy na mou tvář.
Ty v dálku hledíš jako v snění,
jak vítr táhne přes osení
a s větrem letí stín i zář. -
Přes pole a luka vítr věje
a po mezích přes vlčí mák;
po lístku lístek s větrem spěje,
jen nehleď za ním smutno tak:
Což zář a stín a žití změna!
tys jarní květ - a do ruměna
tě zlíbám vždy jak vlčí mák.
|
Lied (Német)
Der Wind weht über Feld und Haine,
ein leichter Wind im Sonnenschein,
behaucht dein Antlitz dir, das reine,
und durch dein Haar die Wange mein.
Du siehst im Traum den Wind liebkosen
die fernen Saaten, wilden Rosen,
und mit ihm fliegen Schatten, Schein.
Der Wind weht über Feld und Haine,
liebkost am Feldrain wilden Mohn,
ein Blatt tanzt mit ihm nicht alleine,
du schaust ihm nach, schon ist's davon.
Des Lebens Wechsel: Schatten, Schimmer.
Dich, Frühlingsblüte, küss' ich immer,
wie Wind liebkost den wilden Mohn.
|
