Skřivánkovi (Cseh)
Malý, hezký tvore – jak tě zváti mám, z osení jak letíš k nebes výšinám?
Užaslé tě stíhá ucho mé i zrak, jsi-li živá píseň, nebo jsi-li pták.
Své jak dolů deštíš zpěvu perličky – ba, že mám též duši, ptáčku maličký!
Jakž by jinak mohlo být to v nitru tvém! – tolik toho zpěvu, tolik plesu v něm.
Dívám se a slouchám, jinak nemůž’ být: ty těch našich polí duše jsi a cit.
Hnědý jako ony, síly jejich část, vzhůru, vzhůru, vzhůru letíš z těžkých brázd.
Co v nich kvete, plesá, ty to v hrdle máš, a vše, co je tíží, ty to vyzpíváš.
Za tebou se dívá oráč ve tvou výš’, – tobě nezávidí zrnko, jež mu sníš!
Ó, jen zpívej, zpívej z jitra, k červánku, ptáku našich polí, ty, náš skřivánku! Feltöltő | Répás Norbert |
Kiadó | Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1, podléhá licenci Creative Commons, Verze 1.0 z 10. 11. 2011. |
Az idézet forrása | Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky |
Könyvoldal (tól–ig) | 30-31 |
|
|
Pacsirtának (Magyar)
Apró, ékes egyed – hogy légy nevezve, röptéd hogy nyer teret sudár egekbe?
Szemmel tartom halkan látványod, hangod, mi vagy, élő dallam, madár, mely csapkod?
Míg ontod szépen dalod gyöngyeit – én is kitépem lelkem könnyeit!
Hogy forrhatna benned másképp oly mélyen! - dal, mely érzést zenget, csínyt kerget vérben.
Nézem és hallgatom, másképp nem ébred: ezt be kell vallanom ugarban élet.
Ahogyan föld barnán, erejét veti, te magasra tartván repülsz felfeli.
Mi benn´rikít, repes, azt felkarolod s mindaz mi feles, azt kidalolod.
Utánad nézeget paraszt magasra, – megadja részedet magot, ajkadra!
Ó, csak dalolj, dalolj hajnaltól éjig, földünkkel ne dacolj, miénk vagy végig!
|