Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets XIV (Věnec sonetů XIV Angol nyelven)

Já pro vás přece zpívat chtěl,
když už jen vítr naposledy
vedl si svou bez napovědy
v té tmavé noci bez světel.

S tím jménem na rtech půjdu k ní
jak dítě, třeba do plamenů.
Já miloval ji jako ženu,
jíž choulíme se do sukní.

Tu rozmarnou, jíž v podpaží
zní luna jako mandolína,
i tu, která bdí na stráži

a drží ruku v orloji,
jenž jde a jde a nestojí.
Praha ! To chutná jak hlt vína!

It was for you I wished to sing
when in the night the wind was romping,
for the last time and without prompting,
so dark, you couldn't see a thing.

And in her name I do confide,
just like a child for I am human.
I've always loved her like a woman,
and in her gowns I've wished to hide.

That capricious, elsuive bard
playing the lunar lute; and graver
the one who stands there like a guard,

the horologe is in her hand,
Time hurries on and will not stand.
Prague! That's a sip of wine with flavour..