Seifert, Jaroslav: A Wreath of Sonnets IX (Věnec sonetů IX Angol nyelven)

Kdyby smrt volal opět sýček
a my zas schody do chrámu
hledali ve tmě k neznámu
jen s plamenem svých olejniček ?

Až budem žalovati nebi
a až nám budou nejblíže
studený kámen u mříže
a nohu probodené hřeby,

ať Ta, jež dneska okolo má
mladistvý půvab dívčích čel
a je tu u nás v květnu doma,

přemluví Toho, jenž se hněvá.
Nebyli bychom víc než pleva,
kdyby Bůh na nás zanevřel.

If the old owl our Death were calling
and we were looking for the stairs
to church, in darkness, with the flares
of feeble oil lamps, feeling, crawling.

And then, when thus compelled, now humble,
to cry to silent heavens, here
much nearer to cold stone and bier
and His nailed feet, oh how we'd mumble:

may She who smiles on maidens' graces
and shades them with her mighty wing,
when here in May lights up their faces,

persuade the One we irritated.
We'd be like chaff, annihilated,
if God His wrath on us did bring.