Mácha, Karel Hynek: Glaube, Hoffnung, Liebe, Vertrauen (Víra, naděje, láska, spolehnutí Német nyelven)

Synové této země,
poslyšte, co to zní.
Aeolská harfa vám jemně
sluch ouzkostí poblouzní.
Milostně lká a vzlyká
leč jenom šeptem říká
věř.

Slyšte, jak v blankytné výši
chvěje se její zvuk,
jak cituplně slyší
to celý hvězdný shluk.
S hvězdami poddejme se
tomu, co z tónů se nese,
doufej.

Bouře se rojí a letí
a lkají slavíci,
kdo ví, jak v jediné změti
ty zvuky běsnící
se zlomí, ach, a stmelí
a potichoučku velí
miluj.

Sem dolů tak bolně zní to,
že čistým anjelům
je smrtelníků líto
a pláčou k našim snům.
To ještě neslyšeno,
ještě to nemá jméno
spoléhej.

O hört, des Thales Söhne,
O hört es lieblich klingen!
Lass Aeols Harfentöne
Zu Eurem Ohre dringen!
Die lieblich, schmelzend klagen,
Und doch nur leise sagen:
Glaube!

Horcht, wie in blauer Ferne
So froh die Töne zittern,
Dass sie selbst alle Sterne
Mit süsser Lust erschütern.
Lasst uns der Stimme fröhnen,
Die zertlich so kann tönen:
Hoffe!

Wie sich die Stürme wälzen,
Wie Nachtigallen klagen,
Und dann in eins verschmelzen,
Kein Sterblicher kanns sagen;
Wie sich die Töne brechen
Und leise klagend sprechen:
Liebe!

Mit Wehmuth tönts hernieder,
Dass selbst die ewig reinen,
Durch Aeolsharfenlieder
Bewegten Engel weinen.
So noch kein Mensch gehöret,
Wie jene Stimme lehret:
Traue!