Březina, Otokar: Illatos alkonyok (Vonné soumraky Magyar nyelven)

Z oltářů Věčného až nad obzor
sloup ohnivý se prochví ethernem,
a z hasnoucího uhlí žhavých hor
se zdvihne soumrak v tichu nádherném,

kouř schladlých paprsků svých proleje
nad unavená rozestření lích,
a v balsamických slzách oleje
utiší rány květů krvavých,

nad hříchem země stíny přikryje,
otevře hvězdná okna Tajemnu,
a hrubou šťávu barev vypije
a přelije ji, čistou, v kraje snu,

mou duší v teplých vlnách prostře se
v květ fosforeskující rozvitou,
cel unavenou tkaní otřese
a hořkou jejich vůní složitou.

Z ní vstane úsměv ranních záření,
když k mému loži sedal, zádumčiv,
pohřebních zvonů těžké vlnění
nad modrou dálkou nepřístupných niv,

den únavy, jenž bílým ohněm práh
a rozkoš síly vypil žárem svým,
čas tajemný, jenž krajem žití táh
a dýchal hodin rythmem umdleným,

dech vůní cizích zahrad nasycen
a zráním cizí setby u mých cest,
zrak lásky v cizích nocích zanícen
a cizí štěstí v odpovědi hvězd,

zpěv marné touhy hlaholící v snech
na zlatých strunách příštích úsvitů,
kde v moři vůní nových sluncí žeh
plá modrým květem nových blankytů.

Láng rezg az Örök oltáraiból
a láthatár fölé az éteren,
s izzó hegyek zsarátnokaiból
az alkony csendpompában megterem,

hűlt fényeiből füstöt folyat át
a fáradtan kinyúlt síkság felett,
hullatja balzsamkönnye olaját
nyugtatni minden vérvirágsebet,

a föld bűnét árnyakkal fedve nyit
ablakokat s tárul a Rejtelem,
felszívja színek durva nedveit
tisztán az álom-tájba fejtve fenn,

lágy, meleg hullámait öntve szét
lelkem foszforeszkáló szirmain,
szétrázza cellák fáradt szövetét,
keserű szag-elegyük s kínjaim.

Hajnalfénymosoly majd belőle kél,
mikor ágyamhoz mélán reszketett,
súlyos hullámzás, gyászharangoké,
elérhetetlen kék távol felett,

a fáradás-nap, izzón epedő,
mely erő gyönyörét hörpölte ki,
élettájon vonult titkos idő,
mely órák vert ritmusát leheli,

lég, szagot idegen kertből hozott
s idegen vetésből útfelemen,
szem, idegen nászéjen izzitott,
s csillagválaszban öröm idegen,

hiú vágy dala, álmok zengzete
jövendő arany hajnalhúrokon,
hol illatáron új napok heve
lobog, kék virág új azúrokon.

---------------------
A 4. versszak 3. sorában a "cella" szót alighanem "sejt" értelemben használja Březina a szó idegen nyelvekbeli jelentése alapján, mert csak úgy van értelme, noha a cseh szótárak szerint nincs ilyen jelentése a szónak, legalábbis ma nincs.