Březina, Otokar: Spring Night (Jarní noc Angol nyelven)

Noc tiše zpívala, šum prvních zelení a jarních vod
byl její melancholické písně doprovod;
ve výši hvězdy, světelné kalichy nesmírné,
dýchaly těžkou vůni nadzemských vegetací;
a ruce bratři mých, jak při smrti na prsou zkřížené,
ležely tiché a zklamané a jako kámen ztížené
zlomeny prací. 

Však jejich ruce duchové k hvězdám se rozepjaly,
miliony duši na zemi a ve všech světech objaly
a dlouhý oddech radostných procitnuti,
sváteční vřeni věčného města,
duchových křídel šuměni, hra větrů v mystickém oser
orchestrů neviditelných zapěni,
zdvihlo se v taktu jejich tajuplného gesta.

The night sang quietly; and Spring’s first shoots,
her murmuring streams, accompanied the solemn melody;
the stars above, like radiant goblets vast,
breathed in from growth unearthly heavy scent;
my brethren's arms lay crossed upon their breast
subdued, as if in death, weighed down, at rest,
by heavy labour spent. 

Yet they to stars their ghostly arms were holding,
a million souls in the universe enfolding,
and the long relief of waking joy,
the eternal city's festive symphony,
through ghostly sowing the breeze, unearthly wings,
from unseen orchestras the-strings,
to their mystic gesture moved in harmony.