Blahutová , Ivana: Tobě

Je Tvůj! Jen Tobě píšu tenhle sonet,
jak se to dělávalo kdysi, víš,
když slavíků prý bylo přespříliš
a růže vplétaly se ještě do vět.

Menuet v ráji hráli na flašinet,
andělé létali skrz hvězdnou mříž
a pekelníci hřáli blíž a níž,
věř, za sto let nic nebude nás bolet.

Už za sto vteřin bude po všem, věř mi.
Ne, žádná bouřka, pouze jednou zahřmí,
než vítr nad přístavem křikne: pluj!

Na břeh se neohlédneš ani, kdeže,
po molu nespatříš mě v dálce běžet,
jen sonet můj tu zbude, navždy Tvůj!