Křesadlo, Jan: XI. The hills dressed sweet in greenery (XI. Kopce, jež sládnou zelení Angol nyelven)

Kopce, jež sládnou zelení
a je jich sedm jako v Římě;
však vímm, že Praha odpustí mně,
mám její tajné sdělení.

A její řeka byla bílá,
letěl jsem nad jejími jezy.
Vím, že mě sama vypustila,
Jako ten vězeň na Bezdězi.

Zůstala sama za mříží
a jenom v noci tajně vzlyká
a marně, marně vyhlíží.

Však navenek a pro cizince
ji stále zdobí zlaté mince
a květ, jenž každým jarem vzniká.

The hills dressed sweet in greenery
Sevenfold, just like the hills of Rome;.
Prague will forgive my deserting home
I bear her secret oratory.

White was her river brightly winding
I circled her many foaming weirs
She herself let me loose, unbinding
like some old dungeon tale one hears.

She remained behind iron grating
In depth of night she sobs, must stay
In vain looks out, in vain she's waiting.

But outwardly, and for tourists sold
She's tarted up with her coins of gold
And blossoms reborn with each spring day.