This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Vrchlický, Jaroslav: Szomorú strófák (Smutné sloky in Hungarian)

Portre of Vrchlický, Jaroslav
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Smutné sloky (Czech)

Tak tiše ruku na mé skráni nech,
ať necítím, že již se připozdívá,
zeď stará květ má, balvan v řece mech
i v suchých věncích hřbitovních to zpívá,
když večer v listopadu k zemi splývá.
Tak tiše ruku na mé skráni nech,
ať necítím, že již se připozdívá.

Dost dlouho šli jsme spolu. - Pojďme dál,
nechť místo růží dám ti břečťan holý;
já nejsem slavík, jsem jen doupnák skal,
můj zpěv kvil děcka, jež zbloudilo v poli,
ty víš, co těší, já vím jen, co bolí.
Dost dlouho šli jsme spolu. - Pojďme dál,
místo růží dám ti břečťan holý.

Když růže zvadnou, břečťan zbude přec,
i kolem hrobů on se věrně točí,
než ptáku, duši, smrt otevře klec,
přej dlouho zlíbat věrné tvoje oči.
Mír z tebe vlá, jak ve chrám když se vkročí…
Nechť růže zvadnou, břečťan zbude přec,
i kolem hrobů on se věrně točí.

Tak tiše ruku na mé skráni nech,
ať necítím, že již se připozdívá,
ať povíme si v dlouhých večerech,
že klidná bude cesta, jež nám zbývá,
co stih jsem klid, jenž z očí tvých se dívá.
Tak tiše ruku na mé skráni nech
ať necítím, že již se připozdívá!



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája
Bookpage (from–to)410
Publication date

Szomorú strófák (Hungarian)

Kezed csendesen nyakszirtemre tedd,
Hadd ne érezzem, hogy későre jár már;
A kő mohát hord, vén fal levelet,
Sírkoszorúban is zizeg virágszál,
Ősszel mikor az est a földre rászáll.
Kezed csendesen nyakszirtemre tedd,
Hadd ne érezzem, hogy későre jár már.

Régóta ballagunk. - Menjünk tovább.
Hadd ne adjak rózsát, csupán borostyánt,
Csak vadgalamb vagyok, nem csalogány,
Dalom elveszett gyermek kint a rónán:
Te azt tudod, mi jó, én azt, mi rossz s bánt.
Régóta ballagunk. - Menjünk tovább.
Hadd ne adjak rózsát, csupán borostyánt.

Ledől a rózsa, a borostyán áll,
A sírokhoz is hű, befedi mindet;
Madár és lélek ketrecét halál
Nyitja. Hadd fedjék csókok szemeinket.
Belőled, mint templomból, béke intett…
Görbedjen a rózsa , borostyán ha áll,
A sírokhoz is hű, befedi mindet.

Kezed csendesen nyakszirtemre tedd,
Hadd ne érezzem, hogy későre jár már;
Hadd mondogassuk esténként el ezt:
Békés lesz az az út, mely még miránk vár,
Szemedből néz a békém, mit kivántál.
Kezed csendesen nyakszirtemre tedd,
Hadd ne érezzem, hogy későre jár már!



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája

minimap