This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Mácha, Karel Hynek: A jövendő haza (Budoucí vlasť in Hungarian)

Portre of Mácha, Karel Hynek
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Budoucí vlasť (Czech)

„Slyš, páže můj! proč smuten stojíš? –
Slyš, páže můj! – sem blíže pojď! –
Snad že se vlny mořské bojíš? –
O neboj se, pevná jest loď.
Slyš, páže můj! – darmo volání; –
On neslyší! – Co znamená
Ta touha tvá, to tvoje lkání?“–
„„Tam za mlhou snad vlasť je má!““

„„O patř! o hleď! co z moře klínu
V požár večerní vystoupá;
Polou to leží v mlhy stínu,
Půl to chová vlna skoupá.
O pane, hleď! v poslední záři
Jak zlatě soumrakem to hrá;
O jistě vlasti hledím v tváři,
O jistě! jistě! vlasť to má!““

„O páže můj, nechtěj tam zříti!
Darmo radostný budíš cit! –
Co pravíš vlastí svojí býti,
Jest jenom Lůny chladný svit;
Až vzhůru se nad moře zvedne,
Až poslední dne zhasne zář:
Obličej její touhou zbledne,
Jakou i tvoje zbledla tvář!“ – –

„Slyš, páže můj! – Kroky měsíce
Jsou daleko, v půl přešla noc! –
Proč rosí slza tvé zas líce? –
Jakého želu zas tě moc,
Mé dítě! moří?“ – „„Hleď, o pane!
Sotva to oko rozezná,
Co v bledé Lůny záři plane;
O jistě, jistě vlasť to má!““

„Čí jazyk tobě řečí zrádnou
Lhal vlasť, kterou teď hledá zrak? –
Ty nemáš, chlapče, vlasť nižádnou!
Co tam zveš vlastí, jest jen mrak.
A proto slyš! o slyš, pojď spáti,
Než líce z jitra zbarví den;
Snad že se ve snách budeš smáti
Vstříc vlasti své; sen jako sen!“

Poslechnul páže, odšel spáti.
Ještě nepřešel noci stín.
Pán vloží, pokoj chtě mu dáti,
Jej v lůžko chladné, v moře klín.
A nad ním jitro, večer vzplane,
Již však nezbarví jeho líc; –
On věčně, věčně nepovstane: –
Že hledal vlasť svou, neví víc.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája
Bookpage (from–to)86=88
Publication date

A jövendő haza (Hungarian)

„Apródom, hallj! Mi állsz merengve?
Hozzám, fiú! – Karod kitárd! –
Mit félsz, mi rettent? Tán a tenger? –
Ne félj, fiú, hajónk szilárd!
Apródom, hallj! – hiába hívás; –
Ő nem hall, nem hall! – Min borong
A vágyad, mit jelent a sírás?” –
„A ködön túl vár otthonom!

Ó, láss! Ó, nézd, a víz öléből
Az alkonypírban fel mi kel;
Félig a köd árnyába lép föl,
Félig a vízben tűnik el.
Nézd, uram! A haló sugárban
Vibrál az arany alkonyon;
Látom, látom, hogy ott hazám van,
Ott van, ott az én otthonom!”

„Ó, apródom, szemed ne fáraszd!
Örömöd lángja talmi láng! –
Amire azt mondod, hazád az,
Csupán a hideg holdvilág:
A tengerszint fölé kiérve –
Az alkonyfény ha véget ér –,
Fakul az arca vágyfehérre,
Mint arcodon a vágy fehér! – –

Hallga, halld! – Léptei a holdnak
Távoliak, már fél az éj! –
A könnyeid mivégre hullnak? –
Miféle gyászos szenvedély
Kínoz, gyermekem?” – „Nézz, uram, lásd,
Mi szemmel alig látható,
A holdfényben a lángiramlást,
Hazám biztosan ott van, ó!”

„Ki nyelve hazudta, mi csábít,
Mely álnok szó, mit űz a szem? –
Fiú, teneked nincs hazád itt!
Véld honod köd, nem haza, nem!
Hát hallga, halld: most hajcsi, ágyba!
Mielőtt arcodra a nap
Pírt festene, találj hazádra.
Álom kell? Nos, szép álmokat!”

Az apród hallgatott urára.
Még el sem múlt az éji árny,
S beteszi ura hűvös ágyba,
A tengerbe: jó puha ágy.
Odafent hajnal, alkony éghet,
Rá nem fest pírt a láthatár;
Álma örök, fel nem, nem ébred:
Hogy hont akart, nem tudja már.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE Szláv Filológia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája
Bookpage (from–to)87-89
Publication date

minimap