This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: Ezer szív dalolt szívedben (Tisíce srdcí pělo v srdci tvém in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Tisíce srdcí pělo v srdci tvém (Czech)

Šla životem tvým smrt a mlčeními vládla,
den každý ránu svou a tajemnou svou ztrátu měl.
V plamenech zrála láska tvá, jak tvrdé hrozny sládla
a v každém znovuzrození zrak jasnější se skvěl.

V sluch stále jemnější, duchové hudby příval,
hlas mistrů rodu našeho ti šuměl do samot,
z pohybu země letící a větrů tiše zpíval,
z návratu jar a polibků, z nedočkavosti vod,

ze chvatu připravených žní a z ohně slunečního,
jak opojené rty když nad zemí se naklání,
ze smíchu dětského za smutku večerního,
z volání ptačího za váhajících svítání.

Svůj život růsti cítil jsi, tvé ticho měnilo se,
nad cestou tvojí nesmírným se rozklenulo dnem:
jak odcházejícímu milenci květ každý v jitřní rose
tajemství noci tvé ti šeptal s úsměvem.

A silen věky mlčeti, zákona skrytou něhu,
vesmíru pohled nejhlubší jsi tušit počínal...
Zem zněla kroky zástupů, hlas mistrů vanul s jižních                                                                                 břehů,
nad veleměsty severu den horký usínal,

tisíce srdcí pělo v srdci tvém. A září zádumčivou
když světlo neznámé se vyřinulo světlem tvým
a větry z pólů mlhami když lehly nad tvou nivou,
jak zahradník své růže přikryls na podzim

a pozdravil dni přechodu v tajemství smrti zahalené,
šum rodných pralesů, mateřských moří solný dech.
A v kypění vln syčících své slunce rozpálené
do hlubin viděls klesati ve zlatých západech ...

Tak z času, vítěz, vstoupils jak z vozu válečného
ze středu bratří svých u cíle v jemné únavě,
ran sladkých rozsévač. A do soumraku svého
za námi odjíždějícími hleděls laskavě...

      

   

(Poslední báseň uveřejněná za Březinova života) 



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttp://members.chello.sk/miro. mandak/lyrika3.html#A35

Ezer szív dalolt szívedben (Hungarian)

Halál járt élteden s hallgatással uralta,
sebét s titkos veszteségét megkapta mindegyik napod.
Szereteted mint súlyos fürt ért lángokba takarva,
és minden újjászületés izzóbb szemet adott.

Hallgatásod csiszoltad lélekzeneiramra,
fajtánk mesterei hangja szólt magányodba csendesen,
a földnek röptében s szelekben énekelt suhanva,
tavasz-visszatérésekben, a türelmetlen vizekben,

az aratások lázában s naplángolásban,
mint ittasult ajkak, ha földhöz hajlanak mohón,
az esti gyászba csengő gyermekkacagásban,
madárkiáltásban tétova pirkadásokon.

Érezted növekedni élted, változni csönded,
az utak fölé a nap ívén boltozott kupolát:
a hajnal harmataiban, mint eltávozó szeretőnek,
éjszakád titkait súgta minden virág.

S százados hallgatásra erősen, sejteni kezdted
a törvény rejtett mosolyát, a mindenség tekintetét...
Tömegek lépte dübörgött, szállt délről hangja                                                                                    mestereknek,
észak metropolisain forró nap álma ért,

ezer szív dalolt szívedben. S míg fényeden szökött fel
tűnődő sugárként egy ismeretlen fény köre
és sarki szelek rónádat míg megülték ködökkel,
mint kertész rózsáidat betakartad télire,

és haláltitkos napjait köszöntötted az átmenetnek,
őserdő-hazák zúgását, anyatengerek sós lehét.
Felizzott napodat a mélybe süllyedni figyelted
a sziszegő habok alá, arany napok lemenetét...

Így léptél ki az időből, győztesen, mint harci szekérből
fivéreid közül a célnál finom elfáradás napszakán,
áldó kardú harcos. S néztél az útszegélyről
alkonyatodba nyájasan kocsink után...

   

    

(A Březina életében publikált utolsó vers)



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiaqdó
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)137
Publication date

minimap