This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: A mindenséget élni meg (Vše zachvátit... in Hungarian)

Portre of Březina, Otokar

Vše zachvátit... (Czech)

V třesení hořkém hvězd jak v rozdrážděném roji ohnivém,
včelaři bezmocní, jste stanuli s bázlivým obdivem?
Či vprostřed nejjemnějších polibků snad vaších sester sen
k vám šlehl s výčitkou jak žal zajatých královen?

A let myšlenek nejvyššých ve světlech nádherných
vám slunce zastínil jak oblak labutí z ostrovů severních?
Chlad lásky vzešený jste cítili? Oddaní, jací ptáci jsou,
když prachem, vytrchaným na prsou, svých detí lože                                                                          vystelou?

Ó jak byste se, slabí, zachvěli a tváře zastřeli,
kdybyste v bílém oslnění chvíle té svou duši uzřeli,
jak šílí v marném zápase po rozlomení pout,
tisící zraků touží vyžehnout, tisící prsou vydechnout,

tíž věků střást a polibků jak extatických sad
až k nebes jasů vyrůstat, jar šveholením zajásat!
A v nekonečno radosti rozvlnit blankyt dechem svým,
stan vydutý a praskající vichřicí, rozpjatý nade vším!

A srdce dychtivé jak vír na moři světla zakroužit,
všech srdcí tepot, stržený, v hloub jeho rytmu pohroužit
a jako síla hřmít, jež světy vzdálené z os vyvrací
a v jedno slunce plamenné je znova navrací!

Vše zachvátit a v krásy vyhnat květ, jak míza prostoupit,
plod nechat usládnout a zduchovět, smířit a vykoupit,
vše nezrozené z noci vyvolat, obejmout v jásotu,
a všechno mrtvé v nový zář navrátit k životu!

A jako vítr nezranitelná, jak léto horoucná
uprostřed blesků tančiti nad horizonty budoucna;
tisíci rukou bořiti, tisíci rukou stavěti,
zahrady nadějí tisíci obraznosti rozežhavěti!

A veškeré rty země mateřské, rty větrův, ohně, vod,
rty hořké vegetací zamlklých i zvířat tajuplný rod
a kamenné rty skal, zaťaté tíží v letargický klid,
i tragické rty osudu své triumfální písni naučit!

A do kosmu svou vášeň vykřiknout, sfér tajná písma                                                                          proletět,
luh tropický kde světů nejvyšších se jiskří rozeset,
a nejsladším, co hvězdy střeží v zlatém květu svém,
jak ůl svůj čela loupežná svou obohatit zem.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttps://cs.wikisource.org/wiki/Autor:Otokar_ B%C5%99ezina

A mindenséget élni meg (Hungarian)

Keserű csillagnyüzsgésben, felbolydult tüzes kas felett,
Ti telhetetlen méhészek, mindnyájan megdöbbentetek?
Vagy legcsókosabb óráitokon a nővéreitek
Álma, mint rab királynők panasza, beléteksüvitett?

Legfontosabb eszmeszárnyalástokat tündöklő fényözön,
Árnyékká ragyogta a nap, mint hattyúfelhőt fönt a                                                                        sarkkörön?
Megcsapott a szeretet fennkölt hidege, mint madarat,
Testéből tépett tollakkal ha fészket bélel fiai alatt?

Ó, hogy beleremegnétek, arcotok el kellene fednetek,
Ha ama pillanat káprázatán megláthatnátok lelketek,
Mint küszködik a bilincseit szétroppantani,
Száz tekintetet fellobbantani és száz kebellel felsóhajtani,

Korszakok súlyát lerázni, s mint csókok extatikus kertjei
A fény honáig nőni fel, tavaszok mámorával zengeni!
Az öröm végtelenjévé lélegzetével lobogtatni kék eget,
Dagadó s vihart suhogó sátrat a mindenség felett!

Szív szomját sugártengeren örvénybe rántani,
Minden szív verését ritmusa mélységébe mártani,
Mint erő felrobajlani, mely világokat szerteszétrepít,
S egyetlen égő nap méhében újra egyesít!

A mindenséget élni meg, virágot szépségekbe hajtani,
Gyümölccsé teljesíteni, átszellemíteni s megváltani,
Mi meg nem született, az éjből létre hívni mind,
S mindent, mi már halott, életre izzítani fel megint!

És sebezhetetlenül, mint a szél, és nyárként lobogón
Villámok között táncolni a jövő-horizontokon;
Száz kézzel rombolni, fel száz kézzel építeni,
Remények kertjeit száz képzelet lángjával felékíteni!

Az anyaföldnek minden ajkait, szelekét, tűzét, vizekét,
Az elnémult növényekét s az állatok titokzatos nemét,
A sziklák letargia ülte ajakát, hogy nyílna ki,
S a végzet ajkait győzelmi énekére megtanítani!

A szenvedélyét kozmoszba kiáltani, titkok közé vitetni fel,
Felsőbb világok szikrázó barázdáin magvakat vetni el,
S a legédesebbet, mit csillagok arany virága rejteget:
Mint kaptáráét rabló méh, földjének gazdagságát hozni                                                                          meg.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationsaját fordítás

minimap