Pohyb němých úst (Czech)
Z výsluní tajemného žár do mé duše dých, jak upomínka světla do zraků vyhaslých. A z mlčení, jež válo v mých stínů černý vzrůst se třásla marná sdílnost, jak pohyb němých úst.
Zlá žízeň z hlubin věcí mi v tváře zadechla? Či blízkost věčných vichrů má touha zaslechla? Žeh noci ztravující jsem v duši ucítil a z mraků potrhaných den věčný zasvítil?
Či znova, sestro dálky, můj přízrak, bled a tich, slov příštích tíži na rtech, šel září zraků tvých a výkřik němé bázně, jenž vstříc mu letěl tmou, z niv mrtvých ticha tvého jsem slyšel duší svou?
Prach siný jiných sluncí se skládá na všech snech a lilijí všech vůně má smrti silný dech, a nejhlubší hlas duše, když zazní touhy pln, v svém zadumčivém chvění hrá hudbu věčných vln. Uploaded by | Efraim Israel |
Source of the quotation | https://cs.wikisource.org/wiki/V% C4%9Btry_od_p%C3%B3l%C5 %AF/Pohyb_n%C4%9Bm %C3%BDch_%C3%BAst |
|
Néma száj mozgása (Hungarian)
Egy titkos lobogásból lehelt lelkembe hév a fény kihúnyt szemekbe szálló emlékeképp. S vibrált a hallgatásból, mely árnytestembe váj, közlékenység fonákja, mint mozgó néma száj.
A dolgok mélye szomja, a rossz, rámlihegett? Vagy megneszelte vágyam az örök szeleket? Emésztő éjszakáktól a lelkem tűzbe jött, s szakadt felhők mögül fel az örök nap sütött?
Vagy újra, messzi nővér, átrémlett, csendesen, várt szók súlyával ajkán, fantomom szemeden, s sikolyát néma félsznek, az éj mit szembe vitt, csended holt mezejéről hallotta lelkem itt?
Kéklővé minden árnyat más napok pora lep, s minden liliomillat halált lehelni lett, s legmélyéről a lélek ha csendül s vágya szent, örök hullámverésnek merengő hangja zeng.
Uploaded by | Efraim Israel |
Publisher | Európa Könyvkiadó, Budapest |
Source of the quotation | Otokar Březina: Rejtett történelem |
Bookpage (from–to) | 30 |
Publication date | 1983 |
|