This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Havel, Václav: Spiskowcy (Spiklenci in Polish)

Portre of Havel, Václav

Spiklenci (Czech)

TŘETÍ OBRAZ

Na scéně je Mohérova kancelář. Je to nehostinná místnost, jejíž hlavní náplň tvoří velký konferenční stůl ve tvaru písmene T, obklopený ze všech stran židlemi. Vzadu je pootevřený masivní trezor, umyvadlo s vodovodem a stojací věšák, na němž visí špinavý ručník a bič; vpravo jsou zamřížované dveře, vedoucí přímo do věznice, a vedle nich kovová bedna; vlevo jsou dveře, vedoucí do druhé kanceláře. Když se otevře opona, stojí v pozadí u umyvadla Mohér a myje si – obrácen zády k místnosti – ruce; v popředí stojí Stein, osobní tajemník Ministerského předsedy, nyní ve vyšetřovací vazbě, zubožený ý človíček v pruhovaném vězeňském obleku, v poutech a s velkou železnou koulí na noze; u stolu sedí – před sebou velký svazek klíčů – vyšetřovatel Venda, další podezřelé individuum v Mohérových službách; v pozadí stojí opřeno trezor Pepí; vpravo sedí na bedně Bobo. Po kratší pauze se ozve Mohér, aniž vzhlédne od svého mytí.

MOHÉR Vy přece nejste hloupý člověk, Stein! To vážně nechápete, že když vyklopíte pravdu, ušetříte nám práci, sobě zdraví a navíc tím získáte polehčující okolnost?
STEIN Nemám, co bych vám řekl!
VENDA (vykřikne) Nelži!

MOHÉR Počkej, Vendo! Stein! Proč si chcete mermomocí hrát na hrdinu! Přiznal jste, že jste pobuřoval studenty proti vládě ve snaze zneužít jejich politické naivity a podnítit je k podvratným akcím. K tomu jste ale přece musel mít nějaký důvod! Proč nám ho tedy zapíráte?
STEIN Mé přiznání bylo vynuceno násilím!

VENDA (vykřikne) To si vypiješ!
MOHÉR Počkej, Vendo! (Ke Steinovi) To vám poradil váš právník, co?
STEIN Ne –
MOHÉR Myslíte, že bychom nebyli radši, kdyby to bylo šlo po dobrém? Co jsme ale měli s vámi dělat? O způsobu svého vyšetřování jste rozhodl vy sám! Ostatně znám tuhle Vendu dlouho a pochybuji, že by překročil rámec vyšetřovacích metod, běžných dnes všude na světě! A vůbec – všechno, co jste na sebe řekl, beztak přímo vyplývá z prokázané skutkové podstaty!
STEIN Podněcování k podvratným akcím mi nemůžete dokázat!

VENDA (vykřikne) Kuš!
MOHÉR Počkej, Vendo!
(Mohér si domyl ruce, oklepe z nich vodu, vezme do dvou prstů mističku s mýdlem, uloží ji do trezoru, trezor zabouchne, přistoupí k věšáku a začne si pečlivě utírat ruce do visícího ručníku; přitom se dívá na Steina)
A co ten rohlík?
STEIN Jaký rohlík?

MOHÉR Řekl jste přece na tom mítinku se studenty, že se vláda nechá opít rohlíkem! To snad není pobuřování?
STEIN To je konstatování pravdy

MOHÉR Takové odporné klevety! Co si vlastně o naší vládě myslíte? Že to je banda idiotů? Ale k věci: pro koho pracujete?
STEIN Pro nikoho! Jsem vlastenec pině oddaný panu ministerskému předsedovi!

VENDA (vykřikne) Nežvaň!
MOHÉR Pro Olaha?
STEIN Copak on žije?
MOHÉR Něco vám řeknu, Stein: když jsem se to včera dozvěděl, hned mě napadlo, že v tom je možná klíč k vašemu případu. A přiznám se, že jsem byl dokonce v jistém směru rád! Víte proč? Protože jsem měl najednou pocit, že jste to nedělal ani pro peníze, ani z nenávisti k naší vlasti, ale prostě z přesvědčení: věděl jste zřejmě, že žije – možná jste s ním byl dokonce ve spojení – a přesvědčil jste sám sebe, že by jeho návrat k moci mohl vyřešit naše dnešní potíže, a že mu tedy musíte připravit návrat tím, že uspíšíte rozklad naší demokracie. Byl by to samozřejmě nesmysl, přesto by vás to ale mohlo – kdybyste se ovšem ke všemu upřímně doznal – postavit v očích soudu do příznivějšího světla –
STEIN Pěkně děkuji za takové příznivé světlo!
VENDA (vykřikne) Nepřerušuj náčelníka!
MOHÉR Abyste tomu totiž rozuměl: nevím proč, ale my tuhle s Vendou jsme vám od začátku tak trochu fandili – a dnes ráno jsme si dokonce na konto téhle vaší polehčující okolnosti zašli – staří blázni – do nedalekého pajzlu na panáka! Je to tak, Vendo?
VENDA Přesně!
(Mohér si konečněpřestal utírat ruce; přejde ke stolu a usadí se na předsednickém místě)
MOHÉR Jak se ale ukazuje, byly to všechno jen naivní iluze: nejste vůbec žádné svedené neviňátko, ale fanatický stoupenec diktatury, který raději všechno zapře a obětuje sám sebe, než aby pomohl odhalit metody, jimiž současný olahismus pracuje, a kompromitoval tak svého vůdce!
STEIN (vzrušeně) To jsou hnusné, podlé lži!
VENDA (zařve) Drž hubu, svině!
MOHÉR Ale nebojte se, my z vás už pravdu dostaneme! Tím spíš, že po dnešku je s našimi sympatiemi k vám konec! Ano, Stein, je konec soucitu, ohledům, přátelským diskusím a domluvám! Chtěl jste boj, budete ho tedy mít! Jak si kdo ustele, tak si lehne! Vendo, špendlík!
(Pepi a Bobo radostně zatleskají; Venda vytáhne z klopy špendlík a podá ho Mohéroví; Mohér zvolna vstane, jde ke Steinovi a postaví se za něho; Pepí, Bobo a Venda je vzrušeně obklopí. Krátká napjatá pauza; pak Mohér zabodne špendlík Steinovi do zadku; Stein komicky poskočí)
STEIN Au!
(Pepi, Bobo a Venda se smějí; když ztichnou, Mohér opět píchne a Stein opět poskočí)
Au!
(Smích se opakuje; když ztichne, Mohér opět píchne a Stein opět poskočí)
Au!
(Smích se opakuje; když ztichne, Mohér chvíli čeká, napjaté ticho, pak nečekaně píchne Mohér do zadku Vendu)
VENDA Au!
(Venda komicky poskočí, chytne se za zadek a začne bolestně kulhat po místnosti; Pepi, Bobo a Mohér propuknou v hurónský smích)
To nebylo fér, šéfe – fakt ne ‑
(Pepi, Bobo a Mohér se chechtají, když vtom se prudce otevřou levé dveře a stane v nich Mohérův tajemník Matouš, upjatý civilně oblečený úředník v glotovém plášti. Všichni okamžitě ztichnou a otočí se k němu. Krátká napjatá pauza, Matouš se zkoumavě rozhlíží)
Píchnul mě
(Matouš se podívá vyčítavě na Mohéra, který sklopí zahanbeně zrak a vrátí schlíple špendlík Vendovi. Matouš se ještě jednou zkoumavě rozhlédne a pak zvolna odejde levými dveřmi. Krátká pauza; pak se Mohér náhle oboří na Vendu)
MOHÉR No – co čumíš? Plav si s ním promluvit do tělocvičny!
STEIN
(zoufale zvolá) Ne!
(Opona padá)

 



Source of the quotationhttp://sluzby.incad.cz/esp/kvh_search/viewCast.jsp?id=99

Spiskowcy (Polish)

Scena III

/Na scenie biuro Mohera. Jest to nieprzyjemny pokój, którego centralną część zajmuje wielki stół konferencyjny w kształcie litery T, otoćzony krzesłami. Z tyłu widać masywną szafę pancerną, umywalkę i stojący wieszak, na którym – oprócz brudnego ręcznika – wiszą różne dyscypliny, rózgi, baty, kajdanki, łańcuchy i pogrzebacze; z prawej strony umieszczone są zakratowane drzwi prowadzące wprost do więzienia, z lewej – drzwi do drugiej kancelarii. Za stołem, na środku, siedzi Moher, obok niego oficer śledczy, Venda – podejrzane indywiduum na służbie Mohera. Pepi stoi oparty o szafę, Bobo przy prawych drzwiach.Na wprost Mohera stoi Stein – osobisty sekretarz premiera, obecnie przebywający w areszcie śledczym; jest to zmaltretowany biedak w więziennym pasiaku, kajdankach i z wielką żelazną kulą u nogi. Moher ma przed sobą rozłożcną teczkę z aktami, przed Vendą leży na stole wielki pęk kluczy/.
MOHER  - A teraz niech mi pan ładnie powie, co panu wiadomo o kontaktach ministra Richmonda z przywódcami ruchu studenckiego!
STEIN               - Nić, panie pułkowniku...
VENDA              - Nie pierdol, Stein, tylko zeznawaj!
STEIN               - Naprawdę, nic o tym nie wiem.
MOHER              - Jak-to? Przecież poprzednio już pan zaczął o tym mówić...
STEIN               - Dobrze pan wie w jakich to było okolicznościach...
MOHER              - Słuchajcie, Stein, przecież nie, jesteście głupi. Wiecie dobrze, że tylko pełne zeznania stanowią jedyną okoliczność łagodzącą. Chyba nie chce nas pan zmusić do tego, żeby znów trzeba było pana wyżymać w sali gimnastycznej! Myślicie, że nam to sprawia przyjemność? Kiedy pan po raz ostatni widział się z Richmondem?
STEIN               - Nie przypominam sobie...
MOHER              - Coś ma pan zła pamięćl
STEIN               - Z ministrem spraw zagranicznych w ogóle się nie kontaktowałem – byliśmy przeciwnikami politycznymi.
VENDA              - Nie rób z nas wałów,-Stein!
MOHER              - To naprawdę riie ma sensu! Wiemy już przecież, że w swej wrogiej działalności kierował się pan instrukcjami Richmonda!
STEW                - Nieprawda!
VENDA              - Nie bądź bezczelny, gnoju!
MOHER              - Przypuszczam, że Richmond tak sprytnie wmanipulował pana w swoje plany spiskowe, że pan subiektywnie nawet sobie tego nie uświadamiał – ale to tylko dopełnia jego sylwetkę, nie sądzi pan? Czy wie pan, do czego on się przyznał? Że służył przede wszystkim interesom międzynarodowego syjonizmu! Przecież nie zawahał się wykorzystać do swoich celów nawet studentów, chociaż dobrze wiedział, że ich radykalizm jest przeważnie wynikiem niedojrzałości politycznej. I pan chce kryć takiego człowieka?
STEIN               - Proszę wybaczyć, panie pułkowniku, przeciwko sobie powiem, co tylko będziecie ode mnie chcieli, ale przeciw doktorowi Richmondowi nie będę zeznawał! To czysty człowiek i uczciwy patriota!
VENDA              - Ladny patriota!
MOHER              - Działa pan na własną szkodę. Venda, szpilkę!
/Pepi i Bobo z radości klaszczą w dłonie, Venda wyjmuje z klapy szpilkę i podaje ją Moherowi. Moher podchodzi do Steina i staje za nim; Pepi, Bobo i Venda otaczają go podnieceni. Krótka chwila napięcia i nagle Moher kłuje Steina szpilką w siedzenie. Stein komicznie podskakuje/.
STEIN               - Au!
/Wszyscy – oprócz Mohera – śmieją się; kiedy śmiech ucicha, Moher znów kłuje a Stein znów skacze/
                        - Au!
/Śmiech się powtarza, kiedy cichnie – Moher jeszcze raz kłuje, a Stein skacze/
                        - Au!
/Znów śmiech, kiedy cichnie – Moher nagle kłuje w siedzenie Vendę/
VENDA              - Au!
/Venda komicznie podskakuje; Pepi, Bobo i Moher krztuszą się ze śmiechu/
                        - To-nie było fair, szefie...
MOHER              - Dobra!
/Nagle w lewych drzwiach pojawia się Matousz – osobisty sekretarz Mohera, surowy, po cywilnemu ubrany urzędnik. Rozgląda się po pokoju/.
VENDA              - Ukłuł mnie!
/Matousz spogląda z wyrzutem na Mohera, ten zawstydzony spuszcza wzrok i jak niepyszny oddaje szpilkę Vendzie. Krótka pauza/.
MATOUSZ         - Przyszła pani Helga, panie naczelniku...
MOHER             - Możesz ją wprowadzić...
/Matousz jeszcze raz spogląda z wyrzutem na Mohera i wychodzi lewymi drzwiami. Krótka pauza/.
MOHER /do Vendy/ – Na co czekasz? Idź sobie z nim porozmawiać do sali gimnastycznej!
STEIN /histerycznie krzyczy/ – Nie!
MOHER              - Trzeba się było namyślać wcześniej. /do Pepiego i Boba/ – Możecie iść z nimi, tylko żebyście za chwilę byli powrotem!
/Pepi i Bobo cieszą się. Pepi enrgicznie składa akta leżące na stole, Venda bierze swe klucze, a Bobo tymczasem otwiera prawe drzwi. Po chwili wszyscy trzej wyprowadzają Steina popychając go i poszturchujac/.
VENDA              - No, Żydku, ruszaj się!

 



Source of the quotationSpiskowcy i inne utwory dramatyczne, wyd. pol. 1984 - podziemne
Bookpage (from–to)pp. 37-39.

minimap