(Přichází Plzák)
PLZÁK: Tak co je nového u vchodu? Jak se bavíte? Nevázne hovor? Zahradní slavnost patří všem!
TAJEMNICE: Děkujeme, nevázne -
TAJEMNÍK: Nevázne -
PLZÁK: Tak to jsem rád! Zahrál jsem vám zřejmě svým zahájením do noty! A bodejť by ne - nejsem přece, sakra, v zahajování žádný začátečník!
TAJEMNICE: Zahajujete často?
PLZÁK: To je otázka! Vždyť to je tak nějak mé zaměstnání! Jsem přece odborným zahajovačem besed, konferencí a slavností, dělám na Zahajovačské službě, závod 02!
TAJEMNÍK: Hned jak jste si vzal slovo, poznali jsme, že jste odborník na slovo vzatý!
PLZÁK: Mám dlouholetou zahajovačskou praxi a zahradní slavnosti jsou mojí specializací! Zahajuju ovšem tak nějak z lidské potřeby, ne proto, že to je mé zaměstnání!
TAJEMNICE: A to jsou všichni zahajovači takoví jako vy?
PLZÁK: Bohužel ne, jsou mezi námi na Zahajovačské službě dva tábory: staří dogmatičtí frázisté a my mladí, kteří máme smysl pro humor. Vidíte, že i my máme své interní problémy! Abyste je pak neměli mít vy! Ne, ne, ještě zdaleka není každý zahajovač na té výši, na které bychom ho chtěli mít!
TAJEMNÍK: Vy ale jste na té výši, na které byste vás chtěl mít!
PLZÁK: Snažím se slabším kolegům pomoct, ukázat jim cestu. Ostatně hlavní je, že přesto všechno je Zahajovačská služba jako celek dnes tak nějak na čele boje za nový přístup k člověku!
TAJEMNICE Musíme se od vás ještě moc a moc učit.
TAJEMNÍK: Moc!
PLZÁK: Moc! Četli jste mou brožuru Za lidový charakter zahradních slavností, pořádaných našimi úřady?
TAJEMNICE: Chystám se na ni -
TAJEMNÍK: Já také -
PLZÁK: No jo, hoši, to se ale potom nedivte - tyhle věci je fakt nutný tak nějak sledovat - to není žádná buzerace! Ve svý knize jsem rozvinul tezi, že každá zahradní slavnost by měla být především platformou zdravé, lidové a přitom ukázněné zábavy všech úředníků. Ostatně vaše zahradní slavnost má všechny předpoklady k tomu, aby se takovou platformou stala!
TAJEMNICE: Děkujeme -
TAJEMNÍK: Děkujem –
PLZÁK: Dělám pro vás rád. My, zahajovači, máme vás, likvidační úředníky, tak nějak od plic rádi, jak už to mezi dělníky bývá!
TAJEMNICE: My, likvidační úředníci, vás, zahajovače, také!
PLZÁK: Tak vidíte! V určitý fázi je skutečně hrozně důležitý, když si lidi tak nějak na rovinu řeknou, že jsou tak nějak lidi. Jenomže vývoj jde dál a my nemůžeme zůstat u takových abstraktních proklamací! Víte, já vždycky říkám: člověk - ten žije! A stejně vy musíte - nebojme se to říct na plnou hubu - tak nějak žít! Von totiž život, kluci, je šíleně krásná věc! Nemyslíte?
TAJEMNIK: Je -
TAJEMNICE: Šíleně -
PLZÁK: A von i ten likvidační úředník má právo na ten kus toho vopravdu nějak jako plnýho - rozumíte, plnýho - života! A von i von musí mít nějaký ty lidský vady - vony i vony k němu nějak jako patřej! Doufám, že i vy máte každej nějakou tu vadu - jinak bychom si fakt nějak jako nerozuměli, fakt! Já totiž s nějakými papírovými šematy vopravdu pracovat nebudu, čestný slovo, že ne!
TAJEMNICE: Já mám vady -
TAJEMNÍK: Já také. Jsem sprostý -
PLZÁK: V jakém smyslu?
TAJEMNÍK: Mám doma oplzlou fotku –
PLZÁK: Jo? A vy?
TAJEMNICE: Já také.
PLZÁK: Přidat, hoši, přidat! Víte, já nesnáším suchaři, jenž strkají hlavu do písek před takovými problémami, jako je například ten kus citovýho života! Copak i třeba taková láska není setsakramentsky potřebná věc - když se za to umí chytnout? Podchytit i tyhle věci patří přece, hergot, tak nějak k práci s člověkem! Jak říkají lidé u nás doma, na Podřipsku: chyť zajíce, ať ho máš! No řekněte sami -
TAJEMNICE: Určitě!
TAJEMNÍK: Chyť zajíce, ať ho máš!
PLZÁK: No nic - musím už jít, chci se podívat, jestli nevázne hovor v areálu. Bavte se tu zatím tak nějak beze mě.
(Plzák odejde, pauza)
