This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Sládek, Josef Václav: Óra (Hodiny in Hungarian)

Portre of Sládek, Josef Václav

Hodiny (Czech)


„Dal jsem vás volat, dal jsem vám plat
za každý úder tepnový, -
co zevlujete napořád?
Přec dím, že vám chci všechno dát,
a žádný z vás mi nepoví,
jak dlouho ještě budu umírat!“

A na hodiny upřel hled,
hodiny zvolna v sled a sled
se pošinuly o minut pět.

„Ten parní stroj ať zastaví!
Ten skřípot kol mi řeže v sluch,
toť sama věčnost rozpráví
z té litinové ohavy,
pryč s parou, čoudem, chci mít vzduch!“

A na hodiny upřel hled,
hodiny zvolna v sled a sled
se pošinuly o minut pět.

„Ten stroj, - nu, jen ho nechte jít, -
jen minutu chci oddechu,
tam od těch hodin chci mít klid! –
Což ty nemůže nikdo zastavit,
či popohnat je ku spěchu?!“

A na hodiny upřel hled,
hodiny zvolna v sled a sled
se pošinuly a minut pět.

„Kde že můj syn? - již od včíra
sem nepřišel; - aj, vesele
tam není, kde se umírá...
Teď někdo dveře otvírá,
kdože mu přístup odpírá? –
Aj, - pusťte mi sem přítele!“

A ku dveřím teď upřel hled
a ku hodinám zase zpět:
„Těch lidí bylo tolik set...!“

A starý Brožek tich a bled
se k nemocného loži sklonil:
„Nuž, pane, za těch minut pět,
jež jste co den postrčil zpět,
by zvonek z práce pozděj zvonil,
- mnou dávají vám všichni odpouštět...“



PublisherČeskoslovenský spisovatel, Praha
Source of the quotationBásnĕ

Óra (Hungarian)


„Hívattalak, és - nem is olcsón,
minden érverésért fizettem –
Akkor mit bámészkodtok folyton?
Mindent megadok, hogyha mondom!
Mért nem mondja meg egyiketek sem,
meddig kell még így haldokolnom?”

S az óraszámlapot nézi merően...
A mutató, csöppet sem sietősen,
öt percet tolódott előre.

„Álljon meg a gép, az a gőzmasina!
A kerékcsikorgás megsüketít!
Ha e vas-szörny szól: mint az öröklét maga...
Félre füst, gőz! Levegőt, levegőt!”

S az óraszámlapot nézi merően...
A mutató, csöppet sem sietősen,
öt percet tolódott előre.

„A gép - no, a gép, járjon tovább -,
csak egy kis nyugtom végre lehetne
attól az órától legalább!
Hát nincs, aki valamit tehetne,
hogy az megállna vagy - sietne?”

S az óraszámlapot nézi merően...
A mutató, csöppet sem sietősen
öt percet tolódott előre.

„Hol a fiam? Tegnap, ha láttam
utoljára; no persze, persze,
a haldoklás nem megy vidáman...
De most - kopognak! Rajta, bátran!
Nem nyitni kinek lenne mersze?
Eresszétek be a barátom!”

S a nyíló ajtót nézi erősen,
aztán megint az órát, merően:
„Sok száz ember volt - érkezőben...”

S a vén Brožek sápadtan, csendben
hajol a beteg fölébe:
- Uram, azt a napi öt percet,
mellyel az órát visszatekerted,
hogy később legyen „munka-vége”:
hogy megbocsátják, küldtek engem...



PublisherKozmosz, Budapest
Source of the quotationCseh költők antológiája

minimap