This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: Zpívala

Portre of Březina, Otokar

Zpívala (Czech)

Uhasly květy šafránu a hořce voní chlad,
je večer, bratr večera, jenž do tváří nám tehdy zavíval.
V té chvíli nejmilejší můj vycházel do zahrad
a sladká slova nezapomenutelná mi mluvíval.
Můj milovaný odešel na nejtajemnější všech cest,
neznámým pro nás jménem zavolán,
a dveře domu našeho do noci mlčenlivých hvězd
jsou od té doby otevřeny dokořán.
 
Je ticho kolem domu našeho a ticho v dálkách mých,
a z hlubin květů zaznívá včel zabloudilých úpění;
let nočních motýlů do oken bije zářících
a stromů přerývaný monolog je jako šepot ze snění.
Ozvěnou kroků ztracených jsou mého srdce údery,
v horečném spěchu nárazy dřevorubcovy sekery
a mezi ptáky znělými, v křídel úzkostném ševelu,
dohřmění dálných výstřelů nad nehybnými jezery.
 
Můj milovaný odešel, kde všichni z mého domu jsou,
na cestě, černou travou zarostlé, se střásá rosy pád.
Uhasly květy šafránu a nové růže voní tmou,
smích dívek sladký jest, zemdlené srdce touží spát.
Sním o setkáních záhadných, až nové jitro zasvitne,
v jar vyšších květu magickém, pod nových sluncí pocely…
U nohou mistrů žáci seděli; jich odpovědi soucitné
pro bolest moji ani slova neměly.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttp://eliade.blog.cz/1110/otokar-brezina-zpivala

Dalolt a lány (Hungarian)

Kihúnyt a sáfrány virága, kesernyés illatú a köd,
este van, amaz este fivére, mely akkor homlokunkhoz ért.
Ki legdrágább nekem, ilyenkor kertjeinkbe jött
és elfelejthetetlen édes szavakat beszélt.
Elment az én-szerelmesem, a legtitkosabb úton jár,
elszólította őt egy név, mely ismeretlen minekünk,
és házunk minden ajtaja azóta sarkig tárva áll
a szótlan csillagoknak éjjelére odakünt.
 
A házunk táját csend üli és csend a távolaimat,
a virágok mélységein eltévedt méhraj-jajgatás;
éjjeli lepkék röpte kint sugárzó ablakokra csap,
s a fák szaggatott monológjai mint álomból jött suttogás.
Elvesztett léptek visszhangja bordám alatt a szívverés,
favágó görcsös rönkjein szekercés lázas döngetés,
s elnémult madarak között, szorongó szárnyzizzeneten,
a mozdulatlan tavakon elzengő puskadörrenés.
 
Elment az én-szerelmesem, ahová házam népe mind,
az út fekete füvein harmathullás a mécsvilág.
Kihúnyt a sáfrány virága, új rózsaillat száll megint,
a lányok mosolygása méz, az alélt szív aludni vágy.
Rejtélyes találkákról álmodom, egy új hajnal ha felvirrad,
más tavaszok mágikus szirmain, új napok csókjai alatt...
Mesterek lábánál tanítványok kara ült; válaszainak
a fájdalmamra szavuk nem akadt.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiadó, Budapest
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)131
Publication date

minimap