This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Březina, Otokar: Apotheosa klasů

Portre of Březina, Otokar

Apotheosa klasů (Czech)

Zde kroky zastavím a zraků zbožností a vzpláním
nad krajem, jemuž požehnals, svou duši rozestru:
a v modlitbě své uslyším, jak země zpívá zraním
ve světů mystickém, tvou slávou hřmícím orchestru.

O klasy pracující dnem! O bratří nesčíslní
ke kořenům svým schýlení a zbledlí v únavě,
a času žhavým tajemstvím, jež nad vámi se vlní
chléb síly z věků do věků nesoucí laskavě,

o vlídní! Bratrsky jste dovolili, aby v skrýši
řad vašich stísněných o létu nadpozemských krás
květ horečný snil v samotách a v zracích oheň výší,
tmu země v kořenech, svou písní doprovázel vás.

Mír letních jiter nedělních z vln vašich dýchat cítím,
let země, zvonů zachvění ve vesmír odváté,
a vůni ze rtů pějících, jimž jednou k vyšším žitím
zrn sladkost sílící a proměněnou podáte.

A půlnoc, němá extasí, když bloudí nad zeměmi,
lích vašich jiskření se do blankytů navrací,
klas každý hoří hvězdami a hvězdy nadějemi
a stébla paprsků jak stříbro zvoní vibrací,

a všemi výšemi jak záliv moře z nedohledna
se vlní jedna žeň! Snů skvoucí loďstva etherná
se na ní v dálce ztrácejí a v zlatém písku ze dna,
pod vesly zvířeném, zář slunce hoří nádherná!

O Dechu obtížený životem, jenž z líchy do lích
pel jeho snášíš jiskřící nad hlubin závratí,
k svým chudým bolestem, květ unavený na tvých polích,
před přísnou nesmírností tvou se bojím přiznati.

Sil závoj z blesků zkřížených jsi zraku mdlému nestáh’,
od světa k světu napjatý tvůj vesmír otkává,
a přece v slávě smrtí všech na nejskrytějších cestách
při každém dechu života tě duše potkává

a šeptá zmatená: V tvé moci jsem, svým větrem pohni,
žeň celá, v setbu změněná, ti padne do dlaně,
a jako v půdě zázračné, v tvé síly žhoucím ohni,
jak viděl jsi ji věčností, ti vzklíčí oddaně.



Uploaded byEfraim Israel
Source of the quotationhttps://cs.wikisource.org/wiki /Stavitel%C3%A9_chr%C3% A1mu/Apotheosa_klas% C5%AF

A kalászok apotheózisa (Hungarian)

Megállok itt, s szememben istenes lángotvetéssel
kiontom lelkemet a megáldottad hely fölött:
s imámban meghallom, zengi a föld, míg érve érlel,
világok karában a dalt, mely dicseddel dörög.

Ó, kalászok, munkálkodók! Ó, számtalan fivérek,
gyökeretekhez hajolók s fáradva sápadók,
s az idő lángtitokzatán, mely hullámzik fölétek,
az erő kenyerét hozók s nyájasan átadók,

ó, jók! Testvériesen megengedtétek, hogy égjen
zárt soraitok rejtekén s álmodja lázvirág
nem-földi szépségek nyarát, s égi tűzzel szemében,
föld-éjjel gyökereiben, dalolja szólamát.

Ringásotokban béke, nyár, vasárnap lélegeznek,
föld röpte, világűrbe fújt száz harang-rendület
s ajkak, miknek magjaitok majd felsőbb életekhez
adnak erőt, átváltozott édességüket.

Éjfél földek felett ha extázistól némán tévelyg,
A szikrázásotok tér minden tárt azúrba meg,
minden kalászban csillag ég és csillagban remények,
a szárba szökkent sugarak ezüstös húrja peng,

s ring minden fenteken mint messzetűnő tenger öble
egyetlen aratás! Az álmok fényhajóraja
vész a távolba rajt’, s mit fölkavar sok evezője:
az arany homokon gyúl a nap pompázó haja!

Ó, élet-terhes Lehelet, ki határból határba
hordod szikrás virágporát a mélységek felett,
nyomorú kínjaim, szántóid lankadó virága,
szigorú mérhetetlenségednek meggyónni rettegek.

Villám erőfátylad a bágyadt szemnek hagytad épen,
világok közt feszül, mindenségedet járja át,
s a legrejtettebb utakon minden halál dicsében
s élet-lehelésben a lélek mégis rád talál,

s kuszán susog: Hatalmadban vagyok, mozdulj szeleddel,
mi termett, elvetem, mind tenyeredbe hullatom,
s mint csodák talaján, erőd tüzében teneked kel,
ahogy láttad az örökléten át, odaadón.



Uploaded byEfraim Israel
PublisherEurópa Könyvkiaqdó
Source of the quotationOtokar Březina: Rejtett történelem
Bookpage (from–to)58-59

minimap